Únor 2016

Vstávej, je ráno

27. února 2016 v 15:04 | František
Vstávej, je ráno

Tak tuto větu už jsem dlouho neslyšel ,jsem v důchodu a tak vstávám dle potřeby , navíc vstávám podle nastavení v mobilu a to není sllovní buzení ale nějaká melodie ,u jednoho přednastaveného času je to zvonění jako u klasického budíku.
Malá vzpomínka , když jsem přestavoval dům a současně chodil do práce ,stalo se mi ,že jsem nějak budík zamáčkl, spal dále a přišel pozdě do práce. Takže jsem pak nastoupil drastickou kůru spočívající v tom ,že jeden budík s dvěma gongy stál na porcelánovém talíři na nočním stolku a jistil ho druhý na skříni zvonící o pět minut déle.Neměl jsem ty nebohé strojky rád , ovšem (když musíš, tak musíš)
Ještě zajímavější informace pro ty kteří si neužili dvouletou vojnu , ráno v šest hodin se ozvalo houkání, pokřik budíček a hned na to nástup na rozcvičku .Na rozcvičku to bylo většinou jen v tričku a trenkách , jen za velkých mrazů se mohlo něco přidat nahoře i dole. Kupodivu ,když byla zima ,každý se hýbal ostošest ,většinou se kus někam běželo , pak byla prostná dle předcvičení některého z velitelů družstev a pak zase běh na ubikace , ranní hygiena a příprava na snídani.
Docela jiný budíček byl za mých čundráckých let, ubytování většinou pod širým nebem nebo v nějaké seníku nebo opuštěné stavbě , ráno budíček ze zpěvu ptáků, pokud to bylo ve vesnici následoval koncert kohoutů, vždy jeden začal a další se přidávali . Na vesnici bydlím , kohouta už jsem dlouho neslyšel , lidi buď drůbež nechovají nebo nepovažují kohouta za užitečného tvora.
Zcela zvláštní kapitolou je výše uvedená věta tam, kde spolu strávili noc lidé kteří se mají rádi , manželé , milenci.Nebudu rozebírat případy z filmů kde se někdo diví koho si to včer dovedl do postele a nejraději by tu osobu rychle vyprovodil , další extrém je probuzení vedle milenky které se znenadání vrací manžel nebo ještě hůře jiný milenec - sponzor.
Poslední příklad, na nějakém týdenním školení byl takový zvyk ,že úderem sedmé se z reproduktoru ozvalo něco jako (Dobré ráno , vstávat , snídaně je za třicet minut ) a pak hlasitá hudba , ještě,že to nebyly tamtamy nebo poplachové sirény.

malé zamyšlení nad sociálními dávkami

20. února 2016 v 19:26 | František
Malé zamyšlení nad sociálními dávkami a kategorie plátců daní

Nejsem žádný odborník z uvedené oblasti a vyjadřuji jen svůj názor.
Je mi jasné ,že navrhované řešení se nesetká s pochopením těch kteří vidí rovnost materiální úrovně občanů i tam kde není.
Navrhované řešení by v počátku vyžadovalo velkou administrativní zátěž a možná by narazilo i na odpor části obyvatel.
Nejprve k podstatě.
Sociální rovnost není, nikdy nebyla a nikdy nebude, to je zkrátka utopie.
Kdyby se populace rozdělila podle příjmu do dejme tomu čtyř kategorií , příslušnost k té které kategorii byla označena buď v nějaké formě sociální karty (nejlépe i barevně) a anebo v nějakém komplexním občanském průkazu.
Podle příslušnosti k určité kategorii by se odvíjely platby například v nemocnicicíh , lékárnách a všude tam,kde stát výrazně přispívá a dotuje občanům.(mám na mysli školné , nadstandardy v zdravotnictví apod.)
Při rušení zdravotnických poplatků se argumentovalo tím,že kdyby z poplatků byli vyjmuti senioři, děti a mládež ,že by těch platících bylo málo. Nikdo ale neřekl,že není důchodce jako důchodce a dítě a mladistvý s druhými takovými. Jestliže má některý důchodce kolem 18 000 kč a druhý pod 10 000Kč , není to jedno , navíc se musí brát i do úvahy ,že když důchdci jsou v jednom domě s movitými potomky ,je to zcela jiná situace. A u dětí , jak chce někdo srovnávat dítě samoživitelky a dítě našich miliardářů (multimilionářů) . Kdyby existovaly ty kategorie , tak děti rodičů s nejnižšími příjmy by neplatili nic a děti těch s nadprůměrnými příjmy by platily klidně 50 až 100Kč.Obdobně u důchodců a dalších kategorií.
Když se má něco posuzovat , musí to být komplexní , příklad z televize /stará paní ,sama v čtyřpokojovém bytu na dobré adrese v Praze ,obrazy , drahý nábytek a další ,si stěžuje na malý důchod/ , obdobně u důchodců , mnohdy děti odejdou z domu a zůstávají kromě návštěv dvě nebo i jedna osoba v domu z několik milionů , k tomu vlastní třeba chatu, chalupu.
Neustále je tlak na další výdaje v sociální sféře, placení prvních tří dnů nemocenské , dokonce někdo navrhoval přídavky na děti všem rodičům,
Čas od času se objeví tlaky na progrsivní zdanění bohatých ,kdyby ti bohatí platili více za různé služby týkající se členů jejich rodin, myslím si ,že s psychologického hlediska by to pro ně bylo přijatelnější než nalít peníze do nějaké společného objemu (rozpočet). Systém by bylo možné vybalancovat na neutrálno ,nebo raději do určité míry zisku jež by sloužil k naplnění důchodového účtu.
Pro ty kteří z různých důvodů přijdou o práci a mají tedy nárok na dvky v nezaměstnanosti by mělo být povinné účastnit se aktivně shánění zaměstnání ,takže nejen měsíční potrzení účasti na ÚP ale na nějakém dokladu potvrzení účasti na výběrových řízeních, náborových akcí s výsledkem, pokud by možnost nástuppu nebyla využita bez závažného důvodu (dojíždění není důvod) pak nějaká sankce apod. Pro dlohodobě nezaměstnané ,pracovní povinnost na veřejných pracích jako podmínka pro vyplácení dávek (například 15-20 hodin týdně) s kontrolou účasti .

Cena našich životů

15. února 2016 v 17:28 | František
Cena našich životů
Tady je možné vyjít z matematického modelu , má život pana X stejnou cenu jako paní Y nebo jejich potomka XY.Je jedno jestli jde o dospělou osobu v aktivním věku, tedy automaticky předpokládám pracující , seniora v různých fázích aktivního života jež předurčují jeho význam pro společnost až po u některých určitou formu dožívání někde v LDN nebo hospicu.
Samostatnou kapitolou jsoou děti a mladiství až po studující nebo připravující se na život v nějakém učebním oboru.
Filosoficky by lidský život neměl být vůbec oceňován , nejsme nějaký výrobek, zboží nebo služba.
Dalo by se na to jít i jinak, představte si ,že by každý při nějakém teoretickém posledním soudu snesl argumenty a údaje o tom, co vlastně pro společnost udělal.
Někdo by dokázal,ž e celý život pilně pracoval, založil rodinu, postavil dům, přivedl na svět čtyřči potomky kteří již také pracují, mají rodiny. K tomu byl činný ve sportu, obecní správě ,lidové kultuře apod.Tedy byl přínosem pro společnost.
A druhý by mohl předložit jen život skládající se z pobytů ve vězení, pobírání sociálních dávek střídajících se s nemocí a krátkou pracovní aktivitou potřebnou k podpoře v nezaměstnanosti a tak dokola.tedy přínos minimální až nulový.
Je otázka jak ohodnotit třeba spisovatele , hudebního skladatele , filosofa nebo vědce v základním výzkumu.
Cena života také může být dána postojem té konkrétní osoby a to v různých obdobích života jinak.Jsou někteří senioři ,většinou dlouhodobě nemocní kteří by byli raději, aby už byl konec, aby po venkovsku si je pánbůh vzal k sobě.Tady mnoho záleží na postoji rodiny ,aby senopra na vštěvovali, říkali,že ho mají rádi a ať s nimi je co nejdéle ,opak je když se stane,že sourozenci se předem klepou na dědictví ,hodil by se jim dům,byt a mluví o domovech důchodců apod.

Domov

9. února 2016 v 19:57 | František
Domov je místo ,kde mám své kořeny, kde jsem prožil to nejkrásnější období svého života .
Ovšem ,nežijeme v pohádce , čas letí , stárneme , umírají naši blízcí, především rodiče a jako u mne i jediný sourozenec , bratr.Také náš dům a jeho okolí se mění .Když to tak vezmu, nepatřili jsme nikdy k těm bohatějším vzhledem k okolí, matka byla na invalidní penzi, otec moc nevydělával , jediné pozitivum bylo ,že jsme dokázali užít prostředí venkova k určité samovýživě, v té době běžné i u dalších.
Především jsme měli pole , řekl bych spíše políčko ,necelých třicet árů,tam se pěstovalo vždy na polovině obilí a na druhé polovině brambory.Další rok se to otočilo , hnoje se většinou nedostávalo na celou plochu, přednostně se dával tam co měly být brambory. Díky tomuto políčku byly brambor na spotřebu, sadbu a pro prasátko, obilí se semlelo na šrot a ten byl také pro prasátko , část se užila na tzv. dokrmovací šišky pro husy.
Takže jsme měli po část životního cyklu vždy prasátko (cyklus končil zabijačkou a zpracováním masných produktů) , husy , zpočátku vyháněné na pastvu a k rybníčku , slepice, zdroj vajec ,většinou dvoru vévodil kohout , takže se některá slípka dostal do role kvočny a výsledkem byla kuřátka .Slepičky čekalo období k snůšce , kohoutkové po dokrmení na příslušnou velikost , skončili na pekáči,Pokud se měnil kohout (přestárlost), musel být z jiného chovu .
Měli jsme někdy i krůty a krocany , kačenky ,kozy,králíky. Své mládí jsem prožil na kozím mléku , káva z cikorky a kozího mléka je prý velice zdravá.Kozy byly většinou dvě , vobci byl tzv. obecní kozel (jeho odér je nezapomenutelný), tak se na jaře chodilo s nevěstou za ženichem , myslím ,že chtěli 10Kč za úkon.Pokud vše vyšlo, byla potom kůzlátka , ovšem bohužel většinou skončila také na pekáči , někdy se našel i zájemce a brali si je na chov.Protože družstevníci díky geniálnímu způsobu řízení , neměli téměř žádné peníze , přežívali díky pravděpodobnému přikrádání obilí, bramborám apod.Takže výměna kůzlete za dva pytle pšenice , to bylo jako za krále Klacka prvního.
Ještě něco k domu, dřevěné lakované podlahy, dosti prošlapané, kachlová kamna k vaření, ohřevu místností a pečení.Obytná kuchyň a vedle ložnice , vytápěná přes zeď a otevřenými dveřmi ,první chvíle po peřinou, než jste si vytvořili mikroklima, byly krušné, ovšem nás s bratrem zocelily takže na vojně ve stanu nebo první noc na naší chalupě , kde se měsíc netopilo a venku je hodně pod nulou , zvládám lépe než někdo co poznal jen ústřední topení .Malá okna ,vnější otvíraná ven, vnitřní dovnitř, pak kromě zimy mezi okny mohly bát muškáty, v zimě se do vnitřního prostoru dávaly takové podlohlé podušky omezující protahování ,na háčky se zavěšovaly na noc látkové závěsy rovněž omezující protahování .
Nyní máme už třetí okna, po těch prvních následovaly klasické třídílné špaletové a nyní jsou plastové s dvojskelem. Zmizela kachlová kamna(zas tak moc v dobrém stavu nebyla) , podlahy dřevěné dávno nahradil beton, PVC , koberce .
Jsou lidé kteří už vystřídali více míst k životu , odstěhovali se od rodičů, za prací , přesto si myslím,že k tomu domu kde prožili dětství mají nějaký vztah, vzpomínku .Neumím si představit,nezažil jsem to,jestli je možné mít vztah k nějaké bytovce , paneláku.
Ten vztah se také umocňuje prací , neustále u domu musíte něco opravovat, natírat, vylepšovat , z mládí si pamatuji i to jak se muselo o ta zvířata pečovat , rodiče na Vás přesunulovali povonnosti jako pasení hus,koz, sekání trávy pro králíky, sušení sena na zimu,krmení a také s výjimkou prasátka (to musel pan řezník) i zabíjení, porcování, škubání peří...
tem, kdo z regálu v marketu vytáhne zabitého vykuchaného králíka si neuvědomuje co takový chovatel musel udělat aby jej vypěstoval,množení, krmení , ochrana před nemocemi atd.Dodnes poznám vajíčko od slepičky která měla možnost hrabat venku, sbírat z trávy , popelit se v zemi ,od nějaké chudinky co prožila život v kleci krmená nějakou směsí.
Přidám pár pojmů z vesnice mého mládí
Rozvrstvení obyvatelstva
Statkáře jsme u nás neměli
Sedláci ,i mezi nimi byly rozdíly ve výměře polí ,lesů, vybavení atd.
Kravičkáři , neměli ani koně , práce dělali kravami nebo volky
Kovozemědělci , pracovali ve fabrice, na dráze atd. a měli menší pole kde dělali po práci ,orání a sklizeň s pomocí sedláků za úplatu nebo častěji za reciproční pomoc ve žních, sklizni brambor atd. brali si na to dovolenou.
Ostatní obyvatelé bez výrazných polností .
Prostředky , především koně ,někdo měl jeden pár, ti větší i dva páry , někteří měli i koně na projíždky
Vozy fasuňk - převážně dřevěný ,šikmé boky ,otočná přední kola spojená s ojí ,gumové pneumatiky , světla se zavěšovala a byla na karbid nebo svíčku.Na jednom boku odsouvací dvířka pro výsyp brambor , řepy.
Štráfka- ten typ i když větší byl pak i k traktorům, rovná korba
Další typ neznám pojmenování , bylo to na svoz sena , korba bez bočnic a buď na čtyřech ale i na dou kolech.
Kočár ,to bylo tak na zámcích
bryčka . 4 kola, vpředu kočí za ním pro dva nebo čtyři osoby
koleska 2 kola , kočí a jedno místo vedle, vzadi malá korbička
Čert, mechanický rozmetač k vyvorávání brambor , jelo se po řádku a za tím to lidé sbírali do košů a nosili na fasuňk
různé pluhy, brány, smyky ,koňské sekačky
Sklizeń obilí, kosilo několik sekáčů s kosou s takovou održecí plochou aby obilí leželo v řádku, za nimi se sbíralo ručně do snopků, ty se vázaly smotanými slámoými povřísly , později bylo možné koupit nařezané špagáty s dřívkem na jednim konci, za to se to zatočilo. Ze snopků se stavěl tzv. panák , z něj se po zaschnutí se vidlemi naložily snopy na štráfku a vezly k mlátičce, ta neměla motor, pohon od motoru jež byl na vozíku s kolečkami byl řemenem (transmisí). Snopky se přímo ze štráfky podavačkami (vidle) dávaly na horní stůl, zde byl otvor k vložení snopku klasy napřed do mlátičky, předtím se ale musel odstanit povřísla nebo ten motouz s dřívkem. No a z mlátičky šlo obilí do pytlů, plevy a sláma bu´d do stodoly, později byly i lisy také na další motor, viděl jsem i poon mlátičky alisu z jednoho motoru, moc bezpečné to nebylo , pokud by řemen někoho chytil ,bylo by to špatné než by to bylo vypnuto.Byl také šrotovník mletí obilí na šrot ,krmení prasat, koz, husí atd,Šrot většinou z ječmene ,koňům se dával oves nesešrotovaný.
Také se pamatuji na žňové hlídky , nebezpečí požáru v době zrání a schnutí obilí na poli ,v noci po třech hodinách dvou až tříčlené hlídky s lucernou a zvoncem .

Baví mne žít

4. února 2016 v 18:55 | František
Baví mne žít , a to už pěkně dlouho .
Musíme to brát ale v glogálu, život není jen vznášení se na růžovém obláčku , občas přijdou černé mraky , něco se nepovede, něco skončí .Důležité ale je se zvednout , možná poučit z chyb a vykročit na cestu životem.
Někdo říká,že že vrchol spokojenosti a štěstí je v bohatství , není tomu tak , jsou mnozí bohatí,třeba úsilí o zbohatnutí obětovali normální život, rodina se jim rozpadla pod rukou a jsou vlastně sami .
Aby někoho bavilo žít , musí být splněna řada podmínek, některé z nich jsou zásadní , jiné doprovodné.
Zdraví- těžkko Vás bude bavit život, když budete trpět nějakou závažnou chorobou , někdy stačí i choroba která Vás omezí v pohybu, kdo byl zvyklý chodit do přírody, poznávat zem i cizinu a najednou kvůli artróze ,nemocem kloubů, páteře atd.se najednou musí omezit na minimální pohyb, lavičku nebo dokoce invalidní vozík , asi radost ze života bude mít menší .
Vztahy a pohoda v okolí .Pokud budete denně ve stresu kvůli vypjatým vztahům v rodině, na pracovišti nebo třeba i v rámci sousedského soužití, také moc důvodů k optimismu nebudete mít.
Naplnění života. Člověk s výjimkou nějakého superflegamitika, musí mít nějaký cíl , pro něco musí žít, pracovat . Omezit se jen na základní funkce jako strava, spánek, a vůbec tělesno nestačí , jsou lidé kteří z práce jdou do zakouřeného lokálu, tam vyslechnou pomalu stálé stejná moudra (kecy, doma sednou k televizi, na večeří se a jdou spát.A další den to samé , horší je ,že pokud jsou v rodině děti, hrozí,že tento životní styl mohou brát za normální a uplatnit jej i ve svém životě po osamostatnění od rodičů.
pokračování......