Říjen 2015

10 důvodů proč

24. října 2015 v 18:40 | František
10 důvodů proč
proč se musím často rozčilovat
proč mi nad některými věcmi zůstává rozum stát
proč nerozumím některým opatřením, vyhláškám nebo zprávám z tisku
proč má někdo (dobře placený úředník) dostat přidáno mnohonásobně více než důchodce který pobírá několinásobně méně než ten úředník
Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho a stejně bych si na všechno nevzpomněl, ono i to číslo 10 je sporné, proč ne 8 nebo 15 , to snad záleží na konkrétním případu a problému.
Důvody proč ano a proč ne můžeme hledat v chytrých knihách , na Netu nebo třeba i v sobě . Proč jsem neuspěl u zkoušky, pohovoru, nejspíše jsem se neučil řádně, na pohovor jsem přišel nepřipraven a možná i neupraven (účes, ostříhání nehtů, ústní nrebo osobní hygiena. Setkal jsem se kdysi s žadatelem o práci který splńoval mnoho předpokladů včetně kvalifikace ale , přiznám se nemám rád kapucáře (kapuce třeba i přes čepici v době kdy to klimaticky není třeba) , navíc doopravdy bylo toho mladého muže cítit a to i na tři metry , neuspěl , kdo o sebe nedbá jak by mohl řádně plnit úkoly , chodit na jednání (kolegyně okamžitě prchly a vrátily se až po vyvětrání.To byl asi extrém, někdy stačí zvláště u mladých směrem k starším jisté ,možná i okaté přezírání, podceńování a každý automaticky naježí chlupy a spustí obrannou reakci , nepředá zcela zkušenosti a nechá mladého v problému plavat .
Stejně tak může každý přemýšlet proč neuspěl u vyhlédnuté ženy , je přeci mladý, asi krásný a inteligentní , ovšem hrubec jdoucí přímo na věc , čekající okamžitý zájem , výsledkem může být odmítnutí .Ono je lepší tak trochu zapátrat a zjistit jestli vyhlédnutá dáma není zadaná, nemá za sebou několik zklamání , partnery alkoholiky, násilníky, necity a nepůjde po hlavě do dalšího vztahu s někým koho nezná pořádně .
10 důvodů proč - můžeme si je narýsovat, přehledně zapsat, odškrnou splněné , nemusí to ale znamenat ,že je vše OK , co když jsme šli po povrchu nebo se nechali odvést mimo hlavní problém a tlučeme se na slepé koleji a náš rychlík má odjezd, samzřejmě bez nás.

Život pozpátku

18. října 2015 v 18:40 | František
Život pozpátku
Jako obvykle začnu a v týdnu text dokončím.
Život pozpátku by se mi líbil pokud bych začal mládnout,vrátily by se mi síly, mladistvý vzhled atd.Ovšem nevím jestli bych přišel i o důchod a měl se pokoušet o zaměstnání (tam co jsem pracoval už práce není) .
Taky bych mohl chodit pozpátku, mluvit pozpátku, netroufám si domyslet jak by asi probíhal trávicí praces a další.
Ono to někdy připomíná,že někteří by nejraději šli opravdu proti proudu doby , tedy pozpátku , naprosto nechápu nostalgii po období před rokem 1989 , množství nenávistných komentářů plných nepravd o situaci na Ukrajině a jinde v souvislosti s Putinovským Ruskem. To snad budou vychvalovat i současný zásah v Sýrii, místo bombardování a úsilí o likvidaci Islámského státu , většina náletů směřuje na různé opoziční skupiny bojující proti Asadovi , někdy se také říká o vyhánění čerta ďáblem. Navíc zásahy odnáší mnohdy i civilní obyvatelstvo a hrozí ,že se zvednou další statisíce ohrožených Syřanů a kam asi budou směřovat až Německo řekne Dost..
Život pozpátku ,není život ale omyl, nešťastná epizoda, protože nelze jít stejnou stopou jako v minovém poli , nejspíše takový život se změní na život v kruhu. Cíl v nedohlednu,síly docházejí, známí se odvrací a po klopýtání z posledních sil zjistíme, že jsme došli tam kde jsme byli včera, před týdnem atd.
Nechci se nějak dotknout seniorů (taky nejsem nejmladší) ale, přemýšlejí tito lidé vůbec ohledně naspořených peněz , vztahu k cizím osobám ,telefonátům v nichž se ohlašuje vnuk, nebo někdo podobný a požaduje půjčit peníze s tím,že je nutno poslat přes kohosi naprosto neznámého.
Vím,že v některých lidech nejstarších ročníků přetrvává dnedůvěra k uložení peněz v finančních ústavech (Naše měna je pevná říkal dělnický Tonda a jak to dopadlo víme).Když ne oni sami , mají příbuzné , děti , zřídit účet , uložit tam úspory z prádelníku, přesměrovat důchod , založit inkaso příkazem z účtu a na kartě nastavit co nejnižší týdenní (denní) limit odpovídajíc běžným nákupům (mléko rohlíky), větší nákup pak absolvovat se seniorem .
Škoda,že už nejsou pranýře , hyeny jež okrádají naše nejstarší bych u takového kůlu viděl rád ,určitě by se tam našlo místo i pro prodejce superpředražených hrnců a dalšího podobného tovaru, asistovat by jim mohli lichváři, zloději všeho druhu atd. Ovšem to by potom snad na takový pranýř musel u nás být pořadník a než by se výše uvedení dočkali, mohli by třeba likvidovat černé skládky,natírat rezaté kandelábry a vůbec dělat něco užitečného , třeba by tak získali nějaké plusové body .Takž aby jsme to shrnuli, život ,směřování musí jít dopředu , to neznamená,že by se jeden každý neměl občas dozadu ohlédnout jestli za ním je nějaká dobrá práce, jestli rozdal něco radosti a ne smutku.

Schopnost lišit se

8. října 2015 v 17:42 | František
Jen začátek, dokončím v týdnu.
Schopnost lišit se. je přirozená a pochopitelná, kromě teoretických klonů a některých tzv. jednobuněčných dvojčat stejného pohlaví naštěstí nejsou ostatní jako přes kopírák.Představte si ,že jdete po ulici , potkáte někoho co vypadá jako vy, mluví jako vy , to už by jen stačilo kdyby taky s Vámi na střídačku bydlel a spolu jste měli soužití s jednou ženou (ta šťastná , nebo ne).Jednoduchý mechanizmus, děláte dvanáctky denní nebo noční a to bybyla příležitost na výměnu. Už se mluvilo a psalo o tom jak někdo s úspěchem za dvojče složil zkoušku, šel na rande (tady bych si dovolil pochybovat, partnerka pokud není ovlivněna touhou a láskou by měla intuitivně poznat rozdíl v řeči, gestech a to nemluvím o milostném životu).
Schopnost lišit se taky bylo třeba někdy potlačit, jako starší generace jsem musel absolvovat povinnou dvouletou vojnu a tam platilo heslo (držet hubu a krok, dodávám nevyčnívat, neprovokovat, příliš se nelišit).
Ono to platí i ve škole, neříkám ,že je to zcela správné, ale pokud nějaký nastávající genius přijde k nějakému profesorovi který kdysi sepsal skripta a myslí si ,že nejlepší bude ten který se příslušné pasáže naučí málem zpaměti. A ten kdo si dovolí přijít s vlastním názorem nebo dokonce kacířsky prohlásit, vážený ujel Vám vlak, to a to neplatí , čtete literaturu, sledujete obor nebo jen melete už dávno přemleté a těšíte se na příjemnou penzičku.To taky takový genius může dostat takový kartáč,že raději srazí paty a vpluje do pohodlných vod průměrnosti.Škoda pro vědu , to snad dříve jmenovaný měl slyšet (pane kolego , nechcete už odejít) , ten kdo stojí po kolena v podstatě , těžko může ty mladé vést k novému, nepoznanému a třeba jednou i k té Nobelově ceně.
pokračování

Kdybych se stal milionářem

2. října 2015 v 19:11 | František
Kdybych se stal milionářem
Tady s různé ankety, žebříčky a průzkumy běžně mýlí a sčítají jablka s hruškami. Milionářem je vlastně každý druhý který vlastní nemovitost a nejde o nějakou barabiznu, ceny bývají běžně od 800 tisíc do 3 až 5 milionů, k tomu připočtěte auta, úspory a ostatní.
Něco jiného je mít milion na účtu , ovšem soukromém , opět pokud někdo podniká nemůže za svoje počítat prostředky ve výrobě určené na nákup materiálu , energií, platy zaměstnanců, daně apod.Takže budu blogovat jedině na téma kdyb na mém soukromém účtu přistál milion, nebo více, pro sázkaře třeba dnes by to mohlo být asi 650 milionů s pravděpodobností jako když hodíte do rybníka kamínek a trefíte dvacetikilového kapra a to rovnou mezi oči.
Vraťme se na zem a a dejme si horní hranici 10 milionů, teoreticky opět z výhry prodeje nemovitosti , vypořádání dědictví nebo podílu ve firmě.
Tady opět se lze dívat různou optikou, jinak by věc viděl ten kdo už nějaký ten milion na účtu má a ten který měsíc od měsíce počítá jestli se vešel do platu, sociální dávky nebo důchodu.
Neodpustím si také připomenutí ,že pokud těch 10 milionů mi neodkáže blízký příbuzný a nebo další subjekty dle da'nového zákona, čeká mě v počátku dalšího roku přiznání této částky do daňového přiznání a kromě případů kdy se daň neplatí, je nutno zaplatit 15% daň , takže ten kdo by v samé euforii utratil vše do koruny bude mít problém s finančním úřadem.
Vraťme s k skutečnosti toho , že jsem se stal milionářem.
Pokud si někdo myslí,že ty peníze se okamžitě musí rozdat potřebným , dělá chybu, nejdříve je nutno prověřit svoje jak jim říkám vnitřní nebo vnější dluhy, potřeby i dalších členů domácnosti. Pokud má někdo vnější dluh, logické a nutné jej splatit. vnitřní dluh může být třeba špatná střecha u domu která jak se říká drží na čestné slovo, prorezlé auto které nemusí projít technickou, otlučený a ošoupaný nábytek, svým způsobem tam patří i vlastní zdraví, odložená oprace, konečně po letech pár dní dovolené apod.
Předem si vytypovat nějak procento pro charitu, ovšem pozor na podvodníky keří neváhají zneužít cokoli , lepší je jednat se zavedenými fondy a nadacemi, můj favorit je pro nepřízeń státu Fond ohrožených dětí .
Důeležité je uděla si radost a svým blízkým, nevěři různým vtírkám a takykamárádům kteří Vás předtím ignorovali a nyní by Vás plácali po zádech. Pro ty kteří by přišli k opravdu velké sumě je nejlepší se přestěhovat někam kde Vás neznají a raději co nejdále .Pokud se ocitnete v tzv. lepší čtvrti ,nejspíše nikomu nepřijde divné jaký jste koupili dům, auto atd.
Takže až se stanu tím milionářem dám vědět, ovšem bez adresy, dobré je opatřit dům bezpečnostními skly, alarmem připojeným na hlídací službu, pořídit si zlého psa a vůbec ......