Leden 2014

Zima

28. ledna 2014 v 15:27 | František
Zima,co se k tomu dá ještě napsat, z hledika kalendaria je to určityý časový úsek přesahující z roku na rok, je to období směřující k nejkratšímu dni a nejdelší noci, období s Vánočními a Novoročními svýtky.
Ladovská zima, protože nejsem nejmladší pamatuji několik těchto zim, je samozřejmě rozdíl mezi zimou u nás v Polabí v nm. okolo 200 m a zimou v podhůří (naše chalupa pod 500m nm.) a horami dle místa v ČR.Protože jsem v rámci profese dříve hodně cestoval po kraji (Vč. kraj, dnešní Hradecký, Pardubický, část Libereckého-Semilsko a část Vysočiny-Havlíčkobrodsko) už jsem přesně věděl předěly (místa) kde začíná trvalá sněhová pokrývka , takže v rámci jedné cesty člověk projel od rozbředlé nasolené břečky , přes zvyšující se vrstvu sněhu až po sníh v mantilech po frézování, návěje, jazyky nebo i stopku před neprjezdným úsekem.
Dnes už si to nikdo neumí představit ale před 40. ti lety silnice lemovaly telefonní sloupové trati, jednoduché i dvojité sloupy, vzpěry, kotvy , svazky drátů bronzových nebo ocelových. Představte si takové drátové trati a dny kdy námrazy obalily dráty až 5cm tlustou vrstvou,to už začínal boj o přežití , dělníci vybavení dřevěnými tyčemi klepali do drátů a shazovali ledové obaly, ona totiž vedení byla dimenzována na určité statické zatížení s rezervou, ovšem překročení a případný vliv věštru by už měly devastující účinek (přetržení drátů, pád sloupů atd. , tím pádem i přerušení telefonního spojení. Sloupy a dátová vedení víceméně jsou minulostí, vedení je pod zemí v kabelu nebo vzduchem . To samé jako u telefonu spojů řešila i dráha, i oni měli drážní vedení podél kolejí, museli tedy udržovat koleje, výhybky drážní telefonní vedení,možná si někdo pamatuje na drátové systémy podél kolejí dole k mchanickému ovládání výhybek, závor na přejezdech. To vše znamenalo , oblečení v mnoha vrstvách (jégr kalhoty i triko), tepláky a navrch montérky. Dvoje rukavice, pletené prstové a navrch třeba jen palčáky.
Pamatuji si na vojně kdo chodil do stráže venku (hlídky po dvou hodinách v 15. stupních) , měl opět jégr kalhoty, triko, navrch takzvané oteplováky(kalhoty, blůza) na to maskáče, navrch kabát jež také mohl mít oteplovací vložku, beranici.Někde měli i speciální zateplené kožichy místo pláště, že v tom byl člověj jak Méďa Béďa nepohyblivý , musel být schopný obsloužit zbraň v spodních prstových rukavicích, palčáky byly na tkanici přes krk a odkládaly se.
Bohužel jsem nikdy nepatřil k bruslařům, ani sjezdařům, jedině běžky na chalupě jsem zvládl a bylo to pěkné.
Takže závěrem, líbí se mi pravá zima, nemusí moc mrznout , tak do 10 stupňů, hodně sněho a hlavně bez výkyvů, oblev, holomrazů.Zima také znamená starost s topením, děláním dřeva, řezáním, vynášením popela apod. Kdo nezažil jaké je to přijet na chalupu kde je 5 stupňů pod nulou v místnosti a do večera se dostanete na 15, ráno je 5 nad nulou, ideálně je tak třetí den a to už zase jedete domů, pohled na jedince v spacím pytli , pod peřina, navrch peřina, na hlavě kulich, to by bylo něco do bulváru. Ovšem pravda je ,že po výměně kamen na uhlí na krbová kamna je topení efektivnější , není tolik prachu, navíc řeknu vám když zahasnete a díváte se na plameny, co proti tomu jsou některé až protivné TV pořady, radím zkusit to, zdravím.

Láska

21. ledna 2014 v 19:16 | František
Ahoj všichni, stále chystám další ze sociálních blogů , bohužel nemám tolik času ale dočkáte se.
Takže k tématu týdne , to jest pojmu LÁSKA.
Láska je láska se zpívá v jedné písničce a hnedt se upřesňuje kdo s kým a jak.Ono skutečně není láska jako láska.
První co člověka(človíčka) potká je mateřská láska (otcovská, baičkovská atd.)Většinou z ní si nic nepamatuje, spíše z přivinutí na matčinu hruď, pohlazení, konejšivý hlas nebo i zpívání třeba i beze slov. Dítě prý v nejranějším období po narození potřebuje slyšet tlukot matčina srdce (přivinutí). Láska musí být upřímná , ne nějaké to tu ťu , nu se šišláním a panáčkování různých návštěv, kolegyň, sousedek.
Zvláštní kapitolovou sourozenecká láska, většinou velké očekávání m natěšení ale potom vystřízlivění když se původní zájem rodičů dělí i na to malé ,řvoucí nebo vrnící cosi, jsou i případy kdy sourozenec je schopen novému bratříčkovi (sestřičce)ublížit, rodiče musí citlivě se věnovat všem ,vysvětlovat jim to , že jim nemohou dávat svoje jídlo, nějaké předměty na hraní apod. Pak už na řadě jsou předpubertální lásky školní s dopisy, vzkazy , mnohdy jsou iniciativnější děvčata jež mají jistý předstih než chlapci, většinou tyto lásky nemají dlouhé trvání a končí s koncem základní školy, přechodu na jinou školu atd, není tam ještě až na výjimky sexuální motiv ani hlubší projevy.
Lásky studentské spadají do pubertálního období, už tam se mnohdy objevuje chemie a může vzniknout trvalejší vztah nebo jsou to jen krátkodobé známosti z diskoték, zde již mnohdy jde o hlubší citové vztahy a sex hraje také svou roli.
Přichází období hledání partnera, lásky spalující, vše objímající , končí to svatbou a vytvořením rodiny, láska se jde-li to podle učebnic přetváří na trvalý vztah náklonosti, respektu, pochopení a může přetrvat do pozdního stáří.Bohužel také ve zkoušce mnoho párů neobstojí, názorově i tělesně ztratí sounáležitost , někdy až do odcizení, fyzické a faktické nenávisti nebo souběžnéh života dvou lidí bez lásky citu je pro to aby se udržela rodina, majetek apod.Na cestě každého vztahu jsou nástrahy, mnohdy dojde k vztahu mimo maželství na pracovišti, při sportu, služebních cestách apod. Navíc člověk časem ztrácí brýle okouzlení, oba partneři se s časem mění a to nejen fyzicky ale i povahově, do popředí se derou rodinné dispozice , taky mnohdy medvědí službu konají tchyně , vyjímečně i matky muže, staví oba partnery proti sobě, někdy jde i o finance pokud příjmy manžela jsou výrazně vyšší než manželky.
Pak máme ještě lásky pozdní, většinou tam , kde jde o osoby kterým partner umřel nebo odešel, jsou v důchodu v nějakém zařízení a najdou jinou lásku, už ne tělesnou ale duševní směřující k nasplnění posledního období života.
krátce jen o ostatních láskách(neláskách)- láska k absolutní svobodě , mnohdy je to anarchie, láska k jídlu, pití, drogám, lásky nezákonné jak pedofilie, zoofilije, jistě si staří pamatují na lásku k Sovětskému svazu a pak snad už jen satanovi, upírům , katům apod. Co z těchto lásek je míněno upřímně, co je patalogický jev a co je dobré a zlé by si měl každý odpovědět po svém.Miluj pokud můžeš, pokud máš koho ,ale bez přetvářky, faleše, vypočítavosti, ať hraješ seelepší divadlo nakonec tě prokouknou a skončíš jako ten kůl v plotě.
Jen na závěr mimo- nevíte, bude ještě letos nějaká zima, všechny zdravím.

Noc

16. ledna 2014 v 17:49 | František
Chtěl jsem psát něco na téma lidská práva, stáhl jsem si příslušný ústavní zákon , je to ale rozsáhlé a je nechci dělat výslovné chyby ,takže se k tomuto téma vrátím až to pročtu a udělám si poznámky.
Proto ted nadhozené téma ,,Noc"
Jak na to, nejlépe by bylo zhasnout a vypnout PC a myslet si ,že je noc, to bych ale byl v pyžamu a hlasitě oddychoval, zlí jazykové a manželka tvrdí,že chrápal jako obvykle, proto také nyní když už přes týden jsme sami ,spíme každý jinde a když přijedou děti s rodinou a mají přespat v domě, stěhuji se do kuchyně , pokud by někdo věděl jak na chrápání a neaspiroval na Nobelovu cenu , může mi dát návod, děkuji předem.
Noc je doba kdy je venku tma, to ale k určení nestačí, v létě by byla jiná doba noci než v zimě navíc v proměnlivém vývoji dvakrát narušeném střídáním letního a zimního času.
Potom tedy je noc dobou spánku , ani to není přesné, někdo spí osm hodin, někdo deset a více. Navíc z vlastní zkušenosti, kdy jsem dvaroky dělal v nepřetržitém dvanáctihodinovém cyklu, jsou lidé kteří v noci pracují, spí po příchodu domů , tedy ve dne , rozdíl je to zda mají další noční nebo například ranní další den.
Běžný občan ,pokud je v pracovním procesu , po příchodu z práce mezi třetí až šestou hodinou dle začátku pracovní doby, něco pojí, mohl by pomoci v domácnosti nebo s dětmi, vyvenčit pejska atd. Od sedmé většinou televize a v prime time pořad, seriál nebo film, je-li v rodině jeden televizor ,musí být dohoda který program to půjde.Potom se jde spát, ráno budík zazvoní a neptá se jak dlouho jste se dívali na televizi, jestli jste ten večer naplńovali manželské povinosti atd.Horší než budík mohou být někdy děti zvláště ty malé, o víkendu, dni volna, prostě někdy ráno mezi šestou a sedmou se derou do postele k rodičům , obrana zbytečná, oni šli pát někdy kolem půl osmé a jsou do růžova, vy možná do šedozelena.Já když jsem šel spát po noční tak už to bylo v době kdy děti byly velké(kolej,studium na VŠ) a manželka v práci , důležité je zatemnit okn, vypnout zvonek, zavřít pejska, mobil dát co nejdále od postele atd.
Noc může být kouzelná, strašná, dlouhá , nezapomenutelná,patří k naší zeměpisné šířce (nebyl jsem tam, neviděl jsem jen jsem slyšel o tom jak to za polárním kruhem,
Závěrem , všem dobrým a slušným lidem přeji Dobrou noc přátelé.

Zabijačka

11. ledna 2014 v 18:51 | František
Zabijačka
Dnes si uděláme pauzu od velkých témat a budeme vzpomínat na venkovké zabijačky mého mládí.
Žil jsem na vesnici od narození a žiji tam i dosud i když se vše v mnohém změnilo, společnost prodělala ohromný skok do moderní doby , to mělo své stinné i veselé stránky, mnoho věci bylo nevratně změněno, zapomenuto a pamětnící se postupně stěhují do říše mrtvých za svými otci,matkami atd.
Zabijačka byl svým způsobem svátek i práce, zdroj výživy pro dlouhé období a předznamenání dalšího cyklu chovu prasete.Nebudu se rozepisovat o tom ,že nejdříve jste si museli opatřit sele což někdy nebylo jednoduché, pro nečleny JZD byla k mání většinou jen selata vyřazená z chovu .Dnes někdo vstává mezi sedmou a osmou, na vesnici doby mého mládí by byl exot, povaleč, ignorant.Takže když už jsem byl školák a škola začínala v osm hodin, pěšky to bylo asi 20 minut plus rezerva , vstával jsem asi o půl šesté, nakrmil králíky trávou kterou den předtím nasekal otec, rovněž tak kozu(kozy) , dal něco psovi a kočkám(granule a masové konzervy nebyly) , někdy jsem i zaléval zahradu. Prase krmila matka (nepracovala ze zdravotních důvodů v továrně , byla v jakémsi invalidním důchodu ale prakticky neplaceném).Protože jsme měli pole (asi 30a) , tvořily základ pašíkovy stravy brambory vařené ve slupce a našťouchané, spařené kopřivy (také jsem na něj musel chodit), trochu šrotu ,podmáslí nebo kozí mléko. Kozy pro změnu dojila babička , vyrostl jsem na kozím mléku v ranní kávě (pozor lokr se svařeným kozím mlékem).Měl jsem mladšího bratra takže jsem o něj se mnohdy musel starat, vodit jej do školy atd.
Zabijačka bylo a je vyvrcholení dloholetého snažení, i když dnes v řadě případů jsou zabíjena zakoupená prasata od profesionálního chovatele.
K zabijačce bylo nutno připravit:
-snést z půdy , umýt náčiní jako necičky na vypracování kůže, dřevěný vál,prkno na rovnání jitrnic a jelit ,smontovat konstrukci pro zavěšení prasete, připravit nebo půjčit velké necky na paření
-uvařit kroupy na jelita a do prdelačky, upéct takzvanou buchtu jež se dává do prejtu
-v brutaru (kotel na ohřívání vody) ohřát vodu k varu, bylo třeba topit, dolévat nebo ředit vodu dle potřeby.
-mít zajištěného řezníka jež měl obvykle celou výbavu, jateční pistoli, nože , sekeru, kolíbkový kráječ masa, hákový systém pro zvedání prasete po řetězu z necek
-nože, ocílku na broušení atd.
Po příchodu mistra řezníka (zabíjelo se výhradně v zimě)napití na zahřátí,poslední rozloučení rodiny s pašíkem(někteří to i obrečeli, ono prase není tupý tvor jako králík, poznává, cití emoce, je sledováno, hlídáno atd.)
Podle polohy chléva k místu konstrukce pro zavěšení nad neckami se muselo prase dostrkat po vlastních nohách, řezník užil jateční pistole(zažil jsem i borce se speciální sekerou), řezník nařízl krční tepnu, někdo musel chytat krev až do vykrvení(pozor jen do kameninového hrnku), krev se musela šlehat aby se nesrazila, dala se do chladu a přikryla.Jen tak mimochodem, pes a kočky se zavírali na celý den, kdo by je hlídal, jen se jim nějaké odřezky hodily.
Prase se nakulilo do necek a začala se na místa s ochlupením lít voda, místa se předem sypala drcenou kalafunou.Zažil jsem i dobu kdy byla povinnost hřbetní část kůže odříznou bez lití horkou vodou , odstranit sádlo a tento tzv. krupon řezník povinně odváděl jako surovinu pro kožařský průmysl, dokonce bylo nutno odevzdávat i určitý díl masa a sádla.
Rčení ,,Na každou svini se někde vaří voda" pochází z tohoto postupu,po polití vodou pod stupněm varu a účinkem kalafuny a štětiny částečně uvolnily, čištění se dělalo tzv. zvonečky (měly ostrou spodní hranu ).Po očištění se za šlachu na zadní končetině a háku po řetězu s požitím páky s dvěma háčky , prase zdvihlo , necky se daly stranou a řezník provedl středem břicha řez, musel opatrně aby neprořízl střevní kličky jak na tlustém tak na tenkém střevu, nejhorší by bylo proříznutí žlučového váčku u jater,Vynecháme dělení obsahu břišní dutiny, ve výsledku byla játra na misce, samostatně žaludek, tenká a tlustá střeva, ledviny, slezina, srdce a plíce.Oddělení hlavy, rozpůlení, rozdělení těla na poloviny.
Potom nastalo zpracování vařením a to hlavy, plic a různých odseků při dělení, to byl základ na prdelačku, samostaně se vařily suroviny na tlačenku .Sádlo oddělené ze střev se vyškvařilo včetně škvarků potom přišlo do jelit s částí krve a vařenými kroupami, kořením.
Po uvaření v brutaru se hlava a další suroviny vyjmuly, donesly na vál a pan řezník je odborně rozdělil, tady přišlo první pochutnání a to ovar, s křenem, hořčicí, něčím tvrdším nebo pivem, k tomu chléb.
Pozor rada pro lidi pozvané na zabíjačku, pokud chce někdo ušetřit aby návštěva moc nesnědla ,přesladí hosty před masem bábovkou, sladkým likérem apod. ,odmítnout sladké, pít tuzemák nebo slivovici, maximálně pivo.
Pokračujeme, vařené a dělené části na vále se kolíbkami rozdělily na kousky, přidala se namočená a rozmělněná buchta (pozor není to nic sladkého), vývar z kotle, koření česnek , celé se to promíchalo a ejhle byl z toho prejt.
Vařené kroupy se po uklizení prejtu , (nacpání do jitrnic, naložení do kastrolů k zapékání) daly na vál, udělal důlek, do něj přišla část krve a škvařené střevní sádlo, cibule nakrájená a koření, vše se promíchalo, nacpaly se kroupáky a ostatní dalo na zapékací pekáčky.Mezitím se vývar vařil (velký kotel ), uvařily se jaternice, potom se dovnitř dala krev, také kroupy a dochutilo se to,a byl kotel prdelačky-pozor prdelačka má tu vlastnost ,že do vychladnutí se musí míchat i kdyby to bylo do jedné v noci, jinak může dojít k nějakému kvašení a celé se to znehodnotí, takž je-li zima je lepší, rychleji to vychladne(nepřikrývat, míchat)
Kroupáky se vařily v jiní vodě i když vím o bastardech kteří vařili vše v jedné vodě, ono totiž je rozdíl mezi tenkým a tlustým střevem, přes praní , ledkování atd. syrové tlusté střevo zapáchá a ten zápach zůstane ve vodě v níž se vaří, ta voda se má vylít .Postup dělání tlačenky asi nemá cenu popisovat, tlačenka se v samostaném hrnci vařila, dávala se většinou do umělohmotných na obou koncích uzavřených pásů, bylo možné dát tlačenku i do žaludku po vyprání ale ten je lepší zpracovat jako obdobu drštek, má i lepší chuť než hovězí.
Pak následovalo dělení masa ,uložení aby se vydýchalo (12-24 hodin), zpočátku nebyly ledničky natož mrazáky,takže se muselo začít brzo zpracovávat, při dělení se odělovalo sádlo , zvláště hřbetní, břišní a tzv. plstní.
Škvařilo se sádlo , do sádláků se dávalo zvláště samotné, se škvarky, peklo se maso ve velkém, část masa se solila a dávala do keramické nádoby (něco jako zelák) k uležení pro uzení.
Maso se zavářelo do skleniček, nebyly to s OMNIA víčky ale skleněná víčka, červené gumy a navrch buď kulaté uzávěry nebo ocelová pera, skleničky v nevytápěné místnosti a přikryté před světlem vydržely rok do další zabíjačky, muselo se sledovat jestli nepovolují a hned když tak zpracovat. Bylo možné i zavařovat do skleniček sádlo , třeba i s vnořenými kousky pečeného masa,
Potom nastala doba konzumace , na tom není nic zajímavého spíše ještě popíši roznášení výslužky. Pokud v okolí měli prase všichni bylo reciproční dávat výslužku , patřilo se to i pro nejbližší sousedy, platilo ,že výslužku jsme roznášeli my děti a vždy nám něco někdo dal, peníze, čokoládu apod. Měli jsme i seznam, ovšem jak ubývalo v okolí zabíjaček a někteří koumáci posílali pro výslužku děti bez ničeho pro mne s bratrem aby nic nemuseli dávat, prostě jsem pokaždé v seznamu škrtal až roznášení výslužky skončilo ,jen řezník si bral domů a případně někdo z pomocníků.
Musím přestat psát, sbíhají se mi sliny, ono totiž maso a veškeré produkty z domácího chovu, provedení vlastního zabití zvířete bez stresu se projeví výrazně na chuti masa,rovněž tak i snaha vejít se do přijatelné ceny a ošidit skladbu u jelit, jitrnic nebo tlačenky a sulcu , jsou prostě znát, kdy si nastavíte v mládí chuťové buňky na určitý standard ,poznáte každé ošizení, náhražku.
Takže dobrou chuť a kdyby mi někdo chtěl něco nabídnout posla nenechám bez odměny.

Od školy do důchodu

5. ledna 2014 v 17:51 | František
Něco postřehů k běhu života mezi školou (mám na mysli střední školy, průmyslovky, gymnázia, atd) do důchodu.
Dnes je řada rodičů posedlá snahou své děti vzdělat minimálně na střední škole aby se jak říkají nemuseli dřít jako oni, dobrá myšlenka, má ale neracionální jádro.
Někdo prostě musí manuální práce vykonávat a nemyslím jen pomocné ale celou škálu řemeslnických, výrobních a obslužných prací.
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, je to staré přísloví ale platí dodnes, určitá část populace prostě není vzdělavatelná na úroveń střední školy, pokud někdo ze základní školy s odřenýma ušima vykodrcá s trojkami a čtyřkami tak na střední školu přijatelné úrovně prostě nemá, bude nešťastný, nebude stíhat, bude zdržovat výuku a nakonec stejně skončí a dojde ke ztrátě jednoho až dvou roků kdy by již mohl v nějakém praktickém učilišti se připravovat na práci ve výrobě, , řemeslnickou jako OSVČ, práci ve službách. I zde by bylo jak to bylo dříve pro ty nejslabší mít obory jako , zahradník, přidavač na stavbě v nichž tito naleznou uplatnění.
Střední školy by měly fungovat na principu nabídka = poptávka, tam ,kde pro absolventy není uplatnění v pracovním procesu je čas na změnu oboru na to co je potřeba.Mělo by se sáhnout na pojem maturita u tzv, učebních oborů s maturitou, tento pojem přehodnotit na nějakou vyšší odbornost a z těchto škol by nemělo být možné postupovat na vysoké školy přímo ale jen přes nějaký doplńovací kurs se závěrečnou zkouškou.
Obecně by mělo platit, že absolvování maturity není vzdělání na celý život do důchodu, na všech stupních by mělo existovat další pravidelné vzdělávání zakončené zkouškou jako obdoba atestací nebo zkoušky z vyhlášky 50.Neabsolvování zkoušky by znamenalo zastavený postup až ukončení pracovního poměru .Skoncovat s nesystémovým slučováním škol odlišné úrovně a zaměření.
V praxi učńovského školství by bylo dobré vrátit se k starému principu, učeň ,tovaryš a mistr.Z učně po absolvování závěrčné zkoušky by byl tovaryš a ten po určené době a mistrovské zkoušce by se stal mistrem,podmínkou pro samostatné OSVČ by bylo stanovení mistrem,
Vysoké školy by měly po vzoru světa více se zaměřit na konkrétní praxi v oboru studia bez přemíry teorie a biflování moudra z mnohdy zastaralých skript.Prospělo by rozdělení po prvém až druhém roce na vědecký směr a praktický směr.U absolventů při nástupu do povolání rovněž nastavit systém dalšího vzdělávání ukončený zkouškou v nějakém časovém rozmezí.
Největší problém je jak udržet a zaměstnat pracovníky v předdůchodovém věku kteří se mnohdy stávají první obětí úsporných opatření ve firmách. Prodlužování věku odchodu do důchodu nic neřeší pokud pro tyto lidi nebude práce, odchod do předčasného důchodu bych iděl jako krajně negativní, prostě se jen zvýší počet lidí na dávkách, rovněž tak u lidí jež do důchodu zůstanou na podporách.Je pravda ,že ti staří jsou mnohdy pomalejší, hůře vidí, jsou nemocní, nemají vysokou počítačovou a jazykovou vybavenost atd. ale mají zase životní zkušenosti, logiku,znalosti o procesech atd. Ještě horší je to manuálních pracovníků kde stáří přinese bolesti zad, kloubů, reumatizmus atd.Myslím ale ,že vytvořit nějaké pracovní příležitosti i částečně státem dotované, je lepší než tyto občany držet na dávkách.Každý ,kdo pracuje by měl vytvořit větší finanční přínos než činí ta dávka,nemluvím o frustraci těchto lidí rychlé ztrátě pracovních návyků atd.
Současně by mělo být přikročeno k tomu aby ti jež nepracují a pracovnímu zařazení nebrání věk, zdravotní stav, péče o děti a pobírají sociální dávky museli na základě zákonné povinosti odpracovat určitý počet hodin v týdenním modu na veřejných pracích a úřady práce kromě papírování začaly aktivně pracovat na zaměstnání nezaměstnaných i formou veletrhů práce, nutností nezaměstnaného vykazovat na úředním dokladu ÚP poptávaná místa, výsledky konkursů, důvody odmítnutí možné práce a to vše pod sankcemi pro příjemce dávek.Nedělejme si iluze o tom,že sociální systém je všemocný, příjmy by měly být v rovnováze s výdaji,ten kdo do systému přispívá by měl mít jistotu,že jeho penize jdou k potřebným a ne k nějakým povalečům.

Inspirace

1. ledna 2014 v 12:10 | František
Inspirace je to co nám nejvíce chybí chceme-li se k něčemu vyjádřit, najednou nemáme slova nemáme představu,tápeme v paměti po dávné školní nauce, výtěžku z četby, poslechu a sledování rozhlasu a televize.
Inspirace je buď umělá jako pro tuto diskuzi, někdo dal téma a ostatní se mají snažit ,je taky vyvolaná z vnějších podnětů.Známá je inspirace ženami, podle věku a úrovně při spatření cizí ženy si můžeme začít vyvolávat představy ať už sexuální nebo praktické.další zdroj může být příroda, západ slunce nad mořem, na hřebenu hor nebo jen tak na chalupou.
Inspiraci má malíř vidí krajinu, cítí ty barvy a vůni jara(léta, podzimu), zima v podstatě nevoní , nepočítám kouř z komínů nebo cigaret.Sochař má k dispozici dřevo, kámen nebo hlínu a na základě inspiraci začne tomu něčemu dávat tvar,charakter a podobu. Hudebník zase uslyší melodii nebo rozvine jakýsi motiv a pokud je dobrý zanechá věčnou památku.
Ovšem jsou i inspirace negativní až zavrženíhodné, většinou jde o různé radikalizující hnutí se zaměřením proti křesťanům, židům, jiným rasám, kultuře, umění, literatuře.Výsledkem jsou pogromy vyvolané na základě odpudivého nenávistného učení, proti jiným kulturám, náboženství, jiné majetkově postavené skupině, Výsledek, hoří kostely ,synagogy, jsou páleny knihy, obrazy, učení lidé vyháněni na okraj společnosti, zavíráni do táborů apod. Neříkejte,že jde o minulost, takové tábory jsou v Číně, KLDR , byly i v SSSR (???), útoky s náboženským motivem jsou na denním pořádku v Africe a některých arabských zemích.Tady nejde jen o otázku náboženskou ale i o to, pokud jsou lidé nuceni opustit místo svého pobytu kde se nějak živili i když na naše poměry skromně, jakmile jsou vyhnáni musí přežívat na humanitární pomoci která je mnohdy rozkrádána a nedostane se ke všem . Nelze se potom divit proudu zoufalců kteří vidějí spásu v tom dostat se do Evropy.Je otázka kolik může náš kontiment takových lidí přijmout , navíc mají odlišnou mentalitu a kulturu a zvlášť pokud si vytvoří odloučené komunity ,mohou být hrozbou pro naši kulturu,způsob života, náhled na svět atd.Je třeba všemožně nositele negativních inspirací eliminovat, nedat jim příležitost pronikat do médií včetně faceboku, twiteru atd.Absolutní svoboda je anarchie a ta může zničit svět tak jak ho známe, nevymahatelnost zákonů, beztrestnost určitých skupin obyvatelstva třeba i ve fázi přestupků, může vést k skupinovému násilí, rabování a razantní odvetě těch kteří si chtějí zachovat svůj způsob života, materiální a duchovní hodnoty a osobní bezpečnost svých blízkých.
Končí mi pro tuto chvíli inspirace, všem slušným , zákony a pravidla společenského chování dodržujícím přeji ten nejlepší Nový Rok, těm ostatním aby spytovali svědomí, snažili se svou vinu napravit než na ně dopadne rameno světské nebo boží spravedlnosti.