Březen 2013

Výstřednost

31. března 2013 v 12:23 | František
Výstřednost ,co generace to výstřednost v oblékání,mluvě,chování.
Každý se ale s postupem času zklidní,svlékne bizarní oblečení,těžké boty,barevné košile atd.
Mnohdy firemní chování a oblékání vyžaduje slušivý účes,tmavý oděv,černé boty ,kdo chce pracovat musí se přizpůsobit.Mě osobně nejvíce jako seniorovi vadí tetování,mnohdynevkusné,piercing zvláště kolem úst,barevné přelivy ve vlasech,roztrhané jeans,kapuce na hlavě-pozor jde -li o ochranu proti chladu a větru prosím,pokud je teplo a kapuce vyjadřuje postoj,vadí mi, s takovými nekomunikuji,ignoruji je. Z politických důvodů mi vadí trička s Che Guevarou a podobný artikl.
Výstřední mohou být i názory,mě osobně vadí útoky proti církvi,levičáctví,nenávist k židům a křesťanům vůbec (mezi křesťany nepočítám církve a společenství nepůvodní v střední Evropě jako jehovity, adventisty,mormony,muslimy atd).
Výstřední kromě oblékání můžě být i chování,nemám rád ukřičené,arogantní jedince,jenom oni mají pravdu,lháře,úlisníky, donašeče, infantilní jedince a všechny ostatní zralé na péči u primáře Chocholouška.
Výstřední může být i vkus,vztah k ženám,dětem,slabším a zranitelným.
Každý kdo si myslí,že výstředností zaimponuje,oslní ,se může mýlit, výsledkem je odpor,pohrdání,ignorace.

Ordinace v Růžové zahradě

23. března 2013 v 18:11 | František
Normálně se do blogu k pořadům TV Nova nevyjadřuji ale míra mé trpěnlivosti přetekla.
Na Ordinaci se dívám už pár let a bylo to pravidelné vyplnění úterních a čtvrtkových večerů. Měl jsem už krizi v epizodách kdy doktorka Lea Vágnerová škodila Běle, končilo to jejím umístěním na psychiatrii. Počítal jsem,že už ji neuvidíme, opak je nyní pravdou. Do děje jste zasadili v zájmu udržení sledovanosti tolik negativ,že k sledování přistupuji s nechutí, odporem, je možné i ukončení sledování Ordinace.
Pokusím se vyjmenovat to co mi vadí a to velmi.
Povedený synáček Běly jež jde jen po penězích , Běla zaslepená mu všechno schválí, přitom je to minimálně ztroskotanec chytající se stýbla.
Pantoflíčková , opravdu pomstychtivá babizna, její úšklebky mne vždy dostanou, Babeta opět slepě se jí omlouvá , kromě honění chlapa by jistě usedla na Babetino místo, přitom je zlá a závistivá.
Vrchol všeho je Lea, nejen intrikánka, už i vražedkyně, manipulanta svým bratrem, opravdový klenot pro seriál, její hraní také nic moc.
K tomu trapné epizidy Mázla s tou zpěvačkou, a suchého se servírkou apod. Dialogy nějak upadly, je to vše nějak šité horkou jehlou.
Vážení, jste na rozcestí, nenechte se mýlit momentální sledovaností, ono mezi slepými je jednooký králem, nestojímy o Ley, Pantoflíčkové a trapné epizody, vraťte tam více lékařský obsah,práci zdravotníků, ono soustředit všechna možná negativa (chybí upíři, Jack rozparovač, incestní vztahy, sériový vrah, drbny klepny plačky, úchylové všeho druhu), prostě žumpa společnosti, to opravdu chcete, my ne.

Vlak života

19. března 2013 v 13:08 | František
Vlak života-to je pojem který by bylo možné popsat mnoha větami,obdobný byl název filmu o siru Wintonovi který zachánil z Čech mnoho židovských dětí které by jinak skončily v holoucastu smrtí.
Já budu spíše mluvit o vlaku v životě, jako zaměstnání jsem měl činnost projektanta spojů, jezdil jsem na mnoho míst a to hlavně vlakem nebo autobusem.
Vynecháme autobus, ten je více neosobní , vlak je dopravní prostředek, kde můžete pochrupovat, číst si, učit se ,nebo také pozorovat lidi kolem. Zvláště ty staré vláčky s dřevěnými sedadly vyvolávají vzpomínky, pamatuji se dokonce z dětství i na parní lokomotivy, jak kouřily, syčelo to , hřmotilo, jako klučina na cestě s babičkou k tetě(matčina sestra) jsem byltěmi umaštěnými monstry uchvácen. Dnes když někdy s vnoučaty se dívám na JimJam na mašinku Tomáše, připadají mi ty vláčky takové titěrné.A to když jel s námi děda , důchodce z drah a viděl nějakého známého na mašině,už mne tam brali, mohl jsem si zapískat, hodit lopatlou trošku uhlí do topeniště a na rozloučenou mi zmázli nos sazemi, to nevíte jak jsem byl šťasten, bylo to asi jiné štěstí než dnešní děti honící se na PC za jakýmisi levely apod.
Ono když do vlaku nasedla nějaká selka, husu v košatině, skorokroj na sobě , dostal jsem jablíčko nebo kousek homolkového cukru, to bylo něco. Už jako mladík jsem s kamarády jezdi vlakem na Sázavu na čundr, kdo neseděl za jízdy na zadní plošině , nemával lidem kolem , to nepochopí.
Vlak života musí být s životem spojen, určitě to nemůže platit na nějaká pendolina , ta jen profrčí,nikdo na ně nemává, lidé mnohdy ani nesledují co se venku děje, mladí mají notebooky, starší čtou nebo podřimují.To musíte jet vláčkem, kde se všichni znají, rozumí si,sledují co se v krajině mění , stárnou , mají rodiny , děti, těší se do důchodu a najednou přestanou jezdit, prostě se dočkali.A jednou slyšíte, že ten a onen to má už za sebou, prostě věčný cyklus života a smrti, to jediné spravedlivé na světě se nezastaví.

Místo,kde chci žít

12. března 2013 v 9:09 | František
Místo ,kde chci žít..
Takových míst je spousta, záleží na naturelu a finančních možnostech každého, věku, rodinném stavu atd. Jako důchodce nemusím brát do úvahy dojíždění do práce, víc jak 40 let jsem ráno vstával mezi půl pátou a pátou a dokonce i o hodinu dříve když jsem dělal v nepřetržitém provozu.Důchodce taky nemá na to být někde poblíže pláže v útlulné vilce (mám strašně rád když mohu slyšet šplouchání vln),patří to i na pobyt na horské chatě v Dolomitech a tak. Máme sice chalupu v Krkonoších ale ta je zatím u mne spojena se sekáním trávy, prací u míchačky nebo s pilou při řezání dřeva, času na to jen tak si sednout, poslouchat zpěvné ptactvo, jít na houby, dokonce ráno z kuchyně vidím srnky jak se pasou atd.
Takže bych to rozdělil na místo , kde mohu žít, což je vlastně tam kde žiji(vyměnit rodinný domek za bytovku nechci v žádném případě.Místo kde bych chtěl žít kdybych vyhrál, zdědil nebo nevím co by vypadalo asi tak:
Dům(vilka v první řadě od moře), to abych slyšel to hučení a šplouchání moře, poblíže hory , v městečku možnost zakoupení ryb a vína.Přístav pro možné výlety, malá motorová loďka pro projíždění podél pobřeží s rybařením. K tomu apartmán někde na horách , zima nám už moc neříká,také procházky, ovšem děti a noučata by to jistě ocenili, spíše procházky na jaře a podzim.Také se občas někam podívat za kulturou nebo na výlet, lákalo by mne pobýt čas v Paříži nebo Vídni, problém by byl moje špatná jazyková výbava.
Takže konec snění, i v těch vysněných místech může člověk být rád když nejen ,že na to má, slouží mu zdraví, je v pohodě i s partnerem.Stále také musíte dávat pozor na zlé a závistivé lidi, podvodníky všeho druhu, k otrávení i toho nejlepšího místa stačí dotěrný a nepřizpůsobivý soused,stavební práce (rozkopaná zlice, hluk, prach ,i ty nejlepší ráje mohou zpustošit hurikány, tsunami a jiné katastrofy atd.

Deprese

11. března 2013 v 8:18 | František
Deprese
Má mnoho příčin, fyziologickou spočívající někde v mozku nebo faktickou vyplývající z momentálního duševního a fyzického stavu. Jsou dny blbec kdy od rána nic není jak má být, budík buď nazazvoní nebo zvoní o hodinu dříve, člověk už neusne, k tomu ho bolí žaludek, záda atd. , přemýšlí, převaluje se na posteli .Vidí,že stárne, v práci mu postup nehrozí, s penězi vychází jen tak tak, děti ho neposlouchají a manželka neustále žbrble na to či ono.
Vstane, jde k ledničce, vidí ,že je zle, vyteklá voda, prostě lednička je caput, další výdaje.
Opaří se vodou při vaření kávy, nemůže najít ponožku, tlačí ho boty, dobíhá za autobusem, tam funí, ještě jakousi útlocitnou madam slyší špitnout k sousedce,že te chlap nějak smrdí.
Do práce přijde podmračený, šéf mu vyhubuje, naloží mu úkoly pro celé oddělení a že do sedmi ať se v práci zdrží.
Volá manželce, že nemůže zařídit tu ledničku, vyzvednou děti atd, vyslechne další sprchu nářků na jeho nechopnost.
Večer má za trest studenou večeři, v posteli se také nechytá, usne , má zl= sny atak dále. Divíte se ,že po tomto jeden nepropadne depresi, jiný zase se leká budfoucnosti, přiletí asterouid, globální oteplování zalije zemi vodou, přijdou ufoni, číňané nebo kdoví a bude zle.Deprese je známka moderního člověka jež ztratil kontakt s přírodou, s běžným během života. když ráno vstanete, musíte po snídani se postarat o zvířectvo, zalít zahradu, vyrazit na pole nebo do lesa, večer se unavený vrátit, postarat se o zvířectvo, posedět na zápraží, pomodlit se a jít spát. takový člověk nemá depresi, nemá na ni prostě čas, může sledovat jak mraky táhnou, poslochat zpěv skřivana, vlese datly, kukačky atd.a teprve co ta vůně lesa, vůně kvetoucího obilí, posečené trávy , kdo nazažil nemusí věřit.