Únor 2013

Nekonečno

25. února 2013 v 17:30 | František
Nekonečno je opak od konečno což je nesmyslné slovo, ono pro nás reálně vše někde končí, narodíme se, jednou zemřeme, svůj život počínáme na cca 50cm , dorostem maximálně do 180cm, jsou samozřejmě výjimky jako u všeho.Jde o to ,zda ten jež je výjimkou je schopný normálního života, živit se prací, myslet, tvořit, milovat.
Nekonečno , učili nás ,že rovnoběžky se tam sbíhají, kterým směrem ty rovnoběžky nalinkovat, zemský povrch je kulatý, do vesmíru to také vzhledem k otáčení země nepůjde, takže jen teorie na teorii.
Nekonečno, jak ho poznat jinde než u těch čar, nekonečná láska(opět iluze, kolik manželství přežije třetí, pátý rok, vždy se objeví nějaká negativa u obou partnerů (stačí u jednoho) a ten druhý ze vztahu buď vycouve nebo uzavře a vztah se mění na přežívání.Nekonečné může být čekání na dopravní prostředek, na dívku (paní) jež má dorazit na schůzku, čtvrthodina pryč a nic.Nekonečné by také mohlo být moje psaní, slova se spojují ve věty, věty jsou v sloupcích,celé je to na stranách, je jen otázka jestli by to někoho bavilo, do šuplíku můžete psát romány i dopisy, vyznání. Třebo to někdo vnímavý jednou najde a nezatopí s tím hned v krbu.
Někdy si můžeme říci, chtěl bych žít nekonečně dlouho, v plné síle duševní i fyzické, ovšem bavilo by Vás začínat nové vztahy, vidět jak ten druhý stárne až umírá, jak se svět mění , to co bylo ceněno je potom zapomenuto.Ono by asi stačilo přát si pohodu do rozumného stáří, pomalou přípravu na konec dní, vyrovnání se s životem za úcty a lásky bližních.Jsou tací kteří odcházejí s bolestmi, nenáviděni za své činy, opuštěni rodinou a přáteli, nevyrovnáni, bez odpuštění .Nekonečno je osudů, lidských příběhů jež nezávisle na nás probíhají kolem nás, s námi.Nikde není jasná definice (zhmotnění) pojmu nekonečno bez abstrakce a představivosti.

Problémy 21. století

18. února 2013 v 17:57 | František
Problémy 21.století
Které století nemělo problémy, nechyběly v něm války,hladomory, epidemie moru, cholery atd.V prvních 12 letech nového století naštěstí nejsou globální války, děsivé epidemie. U hladomoru se to celosvětově říci nedá, dnes, možná právě v tuto chvíli odtikává nějakému dítěti poslední minuta, hodina, den.Ze světa sice proudí mnohá humanitární pomoc kterou by bylo možné měřit na tuny, ovšem kolik se ve finále dostane k těm nejubožejším není možné odhadnout. Kolik z pomoci seberou nepřátelské strany, různí překupníci, někdy je pomoc jež měla být zdarma dáe přeprodávána,
Na jedné straně hlad, na druhé státy a mnohdy pod taktovkou EU dotují zemědělce za neobdělaná pole, nebo se na základě tlaku zfanatizovaných ekoteroristů prosazují do legislativy nařízení k obnovitelným zdrojům,ubíjející lány řepky a jiných plodin,přísady do paliv které paliva prodražují, cudně se zamlžují informace o tom,že tyto přísady vlastně nijak životnímu prostředí nepomáhají, ničí spalovací soustavy automobilů. K tomu úrodná pole zabraná na solární parky, místo zlevnění proudu přinášejí pravidelné zdražování pro obyvatele , firmy, obce.
Něco pamatuji, zažil jsem i půdu obhospodařovanou roníky s koni, byli i kravičkáři. Pěstovalo se žito, ječmen, pšenice, cukrovka a brambory. Cukrovar byl v každém centru oblasti,svoz koňským spřežením byl běžný.Traktory také sice byly, ovšem v menšině.Navíc i ti kteří pracovali u sedláků většinou měli nějaké to políčko, my jsme těch 30 arů vždy půlili , půl brambory, půl obilí, druhý rok naopak. byly brambor, choval se pašík, kozy, kachny , husy, slepice.
Kolik hladových krků by se mohlo nasytit, jaké by byl ceny potravin kdyby se nemusely plnit plány šílených ekologů, nakonec se na polích můžou pěstovat i rychlerostoucí dřeviny, sklízet, štěpkovat a energeticky přeměňovat. Přitom tak nenáviděná atomová energie, zaručí-li se maximální bezpečnost a uložení vyhořelého paliva , je ekologická,stávající zásoby uhlí a snad i ropy by při převedení dopravy na elektrickou energii nebo alespoň hybridní varianty, se šetřily pro další pokolení.Zuřivé boje proti využití zásob pod některými obcemi tak vlastně zachrání tyto zásoby před těžbou.
Další a velký problém je náboženská nesnášenlivost, nebezpečí spočívající v hrozbě šíření islámu pro civilizaci a kulturu Evropy. Jsem křesťan a katolík a vadí mi ,že muslimové jinou víru neuznávají, všichni jsme podle nich bezvěrci, žijeme ve zkaženém světě, pokud vlády , občané si toto nebezpečí neuvědomí a podcení jej, mohou v několika generacích vyrůst v městech, státech, podmínky kdy původní obyvatelé ztratí majoritu, prohrají volby, nechají si vnutit pravidla která pro náš svět budou devastující- Stačí se podívat dění v některých státech sice muslimských, kde byla silná křeťanská nebo židovská menšina. S tichým souhlasem vlády jsou křesťané (židé) perzekuováni, vytlačováni, jsou bořeny kostely, vražděni duchovní, celé skupiny obyvatelstva nuceny ke konverzi k islámu, dokonce jsou i pro křesťany připraveny tresty včetně rozsudků smrti. A svět se dívá, nikdo si nechce dodavatele ropy pohněvat, postavitse jim. Obchodní zájmy jsou přednější, a ti lidé tam,kdo jim pomůže.
I takové je 21. století, deně umírají lidé v lokálních konfliktech, ve válce s drogovými mafiemi jsou ztráty na dením pořádku. Přírodní vlivy jako tornáda, povodně, zhoubné požáry, tsunami , sucha nebo naopak deště zatím nezvládáme, o něco lepší je jen prevence a následná pomoc obětem,Zbývá jen doufat, věřit v budoucnost, dobrotu,pomoc strádajícím , naději pro svět i do dalších století.

Vzpomínky

11. února 2013 v 15:11 | František
Vzpomínky mi zůstanou, je v jednom šlágru, ano vzpomínky jsou mnohdy jediné co zůstane. Čas odvane mládí, bujnou kštici na hlavě, mužnou sílu, jiskrnou řeč, známé, milované i nenáviděné.Někteří nešťastníci přijdou i o ty vzpomínky v důsledku chorob, někteří jsou současným přežíváním minuti, žijí v mládí, vzpomínkách, mohou dlouze vyprávět o minulých životech kdy byli mladí, plni energie. I zde někdy dochází k blokaci nepříjemného momentu, osudové chyby v životě,každý se někdy ocitl na rozcestí, někdy musel v zájmu zachování svého postavení, svobody, udělat něco nepěkného, zradit kamaráda, podlehnout totalitní moci.
Pro některé tento okamžik zcela změnil jejich žebříček hodnot, jak se teď mohou dívat do očí přátelům, mnohdy i členům rodiny , když v rozhodující chvíli zklamali, za 30 stříbrných zaprodali svou duši, ne ďáblu,moci kterou předtím nenáviděli.Jsou poznamenáni, jsou v dostupných seznamech, žijí mezi námi.
Selhat bylo možné i tak,že někdo dal přednost kariéře, hmotnému zabezpečení před láskou ,životem s milovanou bytostí.Ovšem svět je tak postaven,že potkáte po letech tu nejúžasnější dívku, vám nedostižitelnou, a zjistíte,že život a běh času ji nepoznamenal jen tělesně, což platí pro každého, ale i tak,že z víly je utahaná, hádavá, sobecká paní, po rozhovoru rychle odcházíte a jste rádi,že není vaš partnerka, že jste se rozhodli jinak.Zbydou vám vzpomínky, na to co jste viděli, zažili, sny, očekávání , rány osudu, pády i prohry, opak i malá nebo větší vítěství, radosti z rodinného života, narození dětí a nysní i narození a vyrůstání vnoučat.
Jednou i vy se ocitnete ve vzpomínkách, je na Vás jestli to budou kladné nebo záporné, jdete-li světem nesmíte jiným šlapat po zádech, bořit jejich sny,ti všichni na Vás nebudou vzpomínat v dobrém, máte svůj život ve svých rukách.

Realita

5. února 2013 v 18:27 | František
Realita to je pojem buď obrazný jako označení děje,stavu, určité situace, nebo ve smyslu označení by šlo o nemovitost, pozemek nebo dům, byt, podnikatelský objekt, kulturní zařízení apod.
Ponechme nemovitosti makléřům, prodávajícím a kupujícím, věnujme se realitě obrazné.
Realitou je naše vlastní existence, fyzický stav, osoba jako taková v konkrétním prostředí a konkrétní tělesné schránce, do stavu nás přivedl původ z rodiny, další profesní a soukromá dráha, snaha nebo naopak život bez cíle, smyslu snad jen fyzické přežívání.Realitou je také prostředí, věk, zdravotní stav, povaha, náhled druhých na naši osobu, životní postoj atd.Realita je vztah k druhým, láska, nenávist, závist,odpor(lze pokračovat).Záleží jen na tom zda jsme dobře zakotveni ve společnosti, živíme se poctivě, neparazitujeme na druhých . Realita je i náš momentální pocit, pohoda, napětí, vyrovnanost, pochopení běhu života, odevzdání osudu a nebo předzvěst konce žití daná stavem zdraví , věkem nebo bezvýchodností další existence.
Stav se může změni, probudili jsme se do pohody, zdraví nám slouží, hmotně ani duchovně nestrádáme, může přijít osudový zlom, neštěstí v okruhu blízkých, opakem je narození vnuka, nová láska, nová naděje, slova lékaře který řekne, není to ta a ta vážná nemoc, budete žít dlouho.Naopak nevím jestli někdo zmapoval a popsal duševní stav lidí jež byli například v letadle nebo lodi v ohrožení, dobře to dopadlo a vědí ,že přežili, vrátí se ke svým blízkým, své práci, svému životu.I to je realita, realita nás provází dnem i nocí, je obrazem našeho života,Stále musíme doufat a věřit,že jsme na správné cestě, že žijeme ten správný život, že máme dopřánu dlouhou životní cestu bez zla, závisti, pohrdání, zrady a falše.