Prosinec 2012

Štědrý den

25. prosince 2012 v 13:47 | František
Štědrý den, téma svádějící k klišé, ojínělé stromy, cesta zasněženou krajinou na půlnoční, nádherná zpívaná rybová vánoční mše a potom cesta zpět do tepla , do postele.Předtím štědrovečerní hostina, dárky , tradiční kapr a salát, hrachová polévka s osmaženou houskou atd.
Nebyli jsme zrovna nejbohatší rodina, žili jsme v domku na vesnici (žiji tam podnes), z chodby vpravo bydleli matčini rodiče(babička a dědeček) , oba v důchodu ve dvou místnostech.Vlevo z chodby jme byli my, to jest otec , matka a já s bratrem. Měli jsme tři místnosti, ale průchozí z obytné kychyně , přes jeden pokoj do parádní ložnice, zde se nebydlelo, nebylo tam ani topení.V kuchyni u nás i dědy byla kachová kamna, u dědy se dalo lézt pod kamna, vešli jsme se tam do určité doby, já s bratřem, obě kočky a někdy i pes Punťa.Občas mezi pravou a levou stranou chodby byly spory dospělých, o peníze na společné náklady domu, o zahrádku atd. My jako děti jsme to mnohdy nechápali a snažili jsme se hrát na obě strany, postupně na straně dědy a babičky jsem byl hlavně já.
Takže pokud zrovna nebyla situace po boji, vánoce byly společné, stromky dva, spíše bych to nazval pravidelným vánočním klidem zbraní.Dárky byly skromné, většinou samí měkouši, to jest věci, které normální rostoucí kluk stejně potřebuje obnovovat.Přesto jsme se těšili s bratrem, snažili se přijít na skrýše s dárky. Pak umřela babička a to byl víceméně konec hádek ale i společného žití, děda se uzavřel do sebe, naše návštěvy řídly a jen jsme se zdravili. Během mé vojny děda zemřel, bratr začal stavět svůj nový dům (snažil jsem se mu pomáhat), zemřela i matka , dočkal se ale prvního vnoučete od bratra.Štědrý den se slavil už jen na naší části domu.Když jsem se chystal založit také rodinu scelil jsem levou i pravou půlku do jednoho bytu, pomáhal mi recipročně bratr a dokud mohl i otec.Proto byla první rekonstruovaná místnost kuchyň a zde byly i první nové vánoce(bratr již bydlel v novém domě).
Příběh bych mohl dopsat do dnešních dní (otec i bratr už nežijí), mám rodinu , naše děti již mají také své rodiny , scházíme se tedy společně většinou na Štěpána, co bude dál je budoucnost, tam nevidíme, věříme,že věčný koloběh se bude opakovat, další budou Štědrý den slavit, vzpomínat na to co bylo a ty co byli.

Zavři oči a otevři mysl.Co vidíš?

17. prosince 2012 v 14:54 | František
Zavři oči sa otevři mysl.Co vidíš?
Zkusme to postupně, zavřu oči, jak se ale otevírá mysl bez předchozího treninku.Člověk neustále myslí, automaticky, neboť koná, jde, leží, čte, sleduje televizi , to všechno bez určitého otevření mysli není možné, snad kdyby jsme se od všeho oprostili, byli sami v neutrálním prostředí bez toho co vyžaduje naši pozornost.Ani spánek není stav bez mysli, máme přeci sny, cítíme chlad, teplo, je nám příjemn+ nebo naopak nás sen vyděsí až do probuzení.
Druhý pokus asi vyžaduje odpoutání od tělesna, běžného myšlení na vlastní existenci, biologický stav se zachováním základních funkcí těla.Zavřem oči, jsme v prostoru, necítíme chlad ani teplo, necítíme vlastní tělo, hledáme nosnou myšlenku, smysl života a vlastní existence... bohužel k dosažení těchto stavů je nutný speciální výcvik, běžný člověk se nedokáže tzakto odpoutat od reality, třeba ho tlačí boty, cítí průvan, buší mu srdce.
Třetí pokus, na sobě, nedopadá nijak zvláště nelze se odpoutat od tělesna, nelze vypnout myšlení na to co bude večer, zítra , na takové věci jako hlad, žízeň, prožitý den.
Snad jen závěrem moji představu co bych já chtěl vidět, kdyby to fungovalo podle mých představ.
Jsem o mnoho mladší, netrpím neduhy, jsem pohlednější, umím lépe proplouvat životem, mám hlubší vzdělání, mluvím více jazyky, jsem úspěšný v povolání a mám i spokojený rodinný život, hodné děti a vstřícné okolí.Nehrozí mi žádné bezprostřední nebezpečí , mám opravdové přátele a jsem (jsme) dobře zajištěni takže se nemusíme obávat existenčních problémů, mě a mojim blízkým se vyhnou nemoci, úrazy a pomluvy od těch, kteří nemají takové štěstí, život se s nima nemazlil a jdou od prohry k prohře.
To ale je jen snění, život nebývá takhle štědrý a jednou jsi nahoře, podruhé dole.

Noční tvorové

10. prosince 2012 v 17:09 | František
Noční tvorové, zdánlivě složité téma, zadání neurčuje , zda má jít o lidské bytosti nebo ostatní živáčky.každého hned napadne netopýr, ten létá v noci, loví hmyz, ve dne zavěšen někde v přítmí odpočívá, říkají se o nich různé věci, skutečnost je taková,že se umí vyhýbat překážkám, používají něco na způsob ultrazvuku a není radno se jich dotýkat, umí kousat.Netopýři nejsou sami, kdo žije v noci, obecně se má za to,že noc je i dobou pro sovy, puštíky, v noci také z klidu se k činnosti ubírá výr.
Lidští noční tvorové jsou jak je známo prostitutky a jejich doprovod i když to má své meze, po půlnoci už klienti ztrácejí zájem,dále různé barové společnice, ztracené existence , zoufalci hledající cestu ze splínu v alkoholu, přízni dámiček , kněžek lásky.K této společnosti nepatří ti jejichž práce prostě v noci musí proběhnout,celou noc běží elektrárny, s omezením doprava, podniky s nočním provozem, sám jsem před odchodem do důchodu dělal v čtyřsměnném provozu a v 12 .hodinových směnách měl i noční. Někdo si na to těžce zvyká, u mne to bylo celkem dobré , musel jsem ale dbát na odpočinek po návratu domů, prostě práce nepráce, musí se jít spát, vypnout zvonek, mobil dát co nejdále, zatáhnout žaluzie a spát.Je to trochu převrácený život když večeříte kolem půlnoci a po snídani doma jdete spát.
Neumím si představit jak žijí v době polární noci a polárního dne obyvateleé oblastí za polárním kruhem, vždy se říkalo,že sluneční světlo každý potřebuje a pravidelné střídaní noci a dne je také přirozené.

Nesmysl

3. prosince 2012 v 17:17 | František
Nesmysl, je negace něčeho co má smysl, co je evidentně pravdivé, co je jasné a zdánlivě nezpochybnitelné.Mluvíš nesmysly se také někdy říká, někdy jeto pravda a naše myšlenky nejsou utříděny, nemáme informace nebo prostě trochu zalžeme nebo markýrujeme svoji nevědomost. Také se to ale říká chceme-li někoho umlčet kdo ří něco nám nepříjemného , jako třeba,že nemluvíme pravdu, pomlouváme, závidíme úspěch peníze i ženy.Takž tvrzení , že je něco nesmysl musí posuzovat nezávislá osoba jež z přiklonění na jednu stranu nebude mít osobní prospěch.
Jsou věci nezpochybnitelné, dané pravidly, letitými zvyklostmi, zákony ,základním vnímáním jako barva , snad i vůně nebo chuť, zde musím připomenout osobní zkušenost, kdy při silné rýmě nebo zánětu nosohltanu na několik dní ztrácím chuť a byl bych tak zcela neobjektivní rozhodce, dle stanovené třídy přesnosti lze měřit, vážit, zjišťovat elektrické parametry, světelné toky, počty pulsů v digitálním signálu nebo údaje o analogovém přenosu, lze měřit hluk, obsah prvků v obvzduší, radioaktivitu apod. Z těch pravd jež jsou subjektivně hodnotilné je to například chuť, vůně, krása ,ladnost pohybu, jas, barva a znění zpěvního projevu,Znalec řekne představení nebylo dobré,prostý posluchač, kterému se to líbilo, řekne , nesmysl, sanžili se , věřil jsem jim.Kdo může dělat rozhodce, škodolibí říkají,proč o tom pochybujete, je to přeci Vaše paní matka a později manželka, zkuste jim říct,že nějaké tvrzení je nesmysl a budete minimálně bez oběda ustelete si na gauči.nejlépe je tedy toto tvrzení vykřičet do hukotu splavu, lesních tišin nebo silničního tunelu, sice se nic nestane, ale řekli jste to.