Červen 2012

To jsou vedra

30. června 2012 v 17:34 | František
To jsou vedra neboli Hic, pravila jedna paní té druhé a místo dlohodobého drbání se obě vydaly do chladu domova.
Skutečně na začátku prázdnin takhle teplo nebývá, spíše počátek prázdnin bývá upršený jako dozvuk Medarda.
Pro toho , kdo není u moře(rybníka) je to dost obtížná situace, něco se kolem domu dělat musí , zvířectvo také čeká na své dávky jídla a po dopoledním lehkém dusnu je teď skutečné vedro, zvláště doporučuji vnitřky skleníků nebo parkujících aut.
Máme zateplený dům takže uvnitř je docela příjemně, musí se dát jen mikroventilace a žaluzie na stínění.Nedovedu si představit situaci rodiny v nezatepleném paneláku, pod střechou a v rohovém bytu, to už není kam se schovat jedině mimo dům v parku nebo přívětivé hospůdce.
Mám taky bazén, jer to ale párij mezi jinými , nafukovací průměr 3,60m, strávil jsem tam asi hodinu, pořizovali jsme si ho jinak kvůli vnoučatům z nichž trojice teď je na lepším někde v Rossolina de Mar ,zbylé dvě se tady budou stavovat zítra navečer a holčička se jistě vykoupe, mimino do chlorové vody zatím nemůže ačeká obvyklé špláchání ve vaně.
Takže komu není vedro ať se přihlásí, je to asi lepší než holomrazy dvacítky co byly v zimě.
Užívejte prázdnin a léta a přestaňte už nadávat na zimu, teplo a další přírodní děje.

Čokoláda

25. června 2012 v 19:24 | František
Čokoláda
Sladlost. pamlsek nebo součást běžného jídla. Každý už někdy čokoládu měl, mnozí na čokoládě jak se říká ujíždějí,mají ji v lásce malé děti, veškeré studenstvo, dospělí i senioři.
Máme více druhů čokolády, liší se stupněm slazení, obsahem kakaa, přidanými příchutěmi nebo příměsemi, barvou, obalem, provedením atd.,nebudeme přeci dělat dlouhý a nudný přepis.
Protože už mám něco v životě za sebou více vzpomínám na své dětství a dospívání, nepatřili jsme zrovna k bohatým rodinám a proto některé věci nám dětem (měl jsem bratra) byly vzácné, vzpomínám jak otec někdy přišel z práce, z kapsy kabátu vytáhl malinkou čokoládičku (kofilku nebo tak) rozlomil ji na dvě části a nám špuntům každému kousek dal, potají aby maminka nevěděla .Když jsem byl větší tak ve škole jsem k čokoládě přicházel tak, že jeden klučina ne příliš bystrý ale z bohaté rodiny (na tehdejší poměry) ze mě loudil výsledky, pomoc při písemkách a opsání domácích úkolů, odměna , světe div se čokoládička nebo ušmudlané 2-3 korunky za které se už něco takévého dalo koupit.
Přeskočme více let a mým snem se stala tuzexová čokoláda s oříšky , něco jako Studentská pečeť (původní, dnes už ji trochu šidí). Nemaje valuty musel jsem bony kupovat od různých překupníků, ale stálo to vždu za to, čokoládu jsem jedl po čtverečkách aby dlouho vydržela.
Zcela mimo jsou pravidelně na stromek věčené a brzo česané vánoční kolekce, dříve hodně šizené fondánem, želé apod.Potom přišlo období vlastních dětí, dnes pomalu přes kopírák vnoučat, musíme mít nějakou mlsku připravenou, jinak by to nebylo ono.Sám si samozřejmě občas také z čokolády zobnu, cukrovka mne zatím neohrožuje a štíhlá figuru nepatří k mým hlavním cílům.
Proto jezme čokoládu, je to prý dobré na nervy, mysleme na děti, hádejte na co jsem dostal chuť- no přeci na čokoládu, někdy nashle...

Cestování

21. června 2012 v 10:13 | František
Cestování, příhodný termín v příhodnou dobu. Jsme na prahu prázdnin, dovolených a lidská přirozenost nenechá člověka na místě a alespoň v době dovolených jej žene poznávat jiná místa , jiné země, jiné lidi jak v turistice zaměstnané tak v místě žijící.Už teď v červnu jsou vidět dvojice i jednotlivci s kufry na kolečkách mířící na nějaké to letiště nebo shromaždiště u autobusových zájezdů. Za 14 dní přibudou i děti až jim začnou prázdniny.
Cestování je především někdy dříve výběr místa kam chceme cestovat, studování průvodců , katalogů a možností spojení.
cestování je vášeň a pro některé i nutnost, já jsem pokud jsem ještě nebyl v důchodu jako pracovník Telecomu cestoval služebně po Pardubickém a Hradeckém regionu, spal v hotelích , mnoho km jsem nachodil pěšky v trasách budoucích telefonních kabelů. Pokud nepršelo nebo nebylo 15 stupňů pod nulou to bylo mnohdy pěkné.
Cestovatel do světa před cestou musí balit, shromáždit nějakou hotovost v zahraniční měně a připravit se na určité nepohodlí na cestě. Jako důchodce nepatřím k těm jež pohodlně létali ale užívám autobusového spojení, do Chorvatska je to kolem 12-14 hodin a většinou se jede přes noc, spaní v autobuse není moc kvalitní, musí se to nějak překousnout
Po doufám nejlepším pobytu musí stejně nastat den odjezdu a cesta domů, návrat do původní reality k domácím pracem, zahrádce atd. Co myslíte, že bude příští rok, dokud člověk bude trochu fit, to samé možná s obměnou země nebo času odjezdu, proto třikrát hurá cestování.

Krása

16. června 2012 v 17:50 | František
Krása je ošidné slovo, opět jde o relativum, není jednoduchá srovnávací rovina, norma, vše záleží na hodnotiteli, jeho vkusu, životnímu příběhu, vlastním zkušenostem a vzorům z magazinů, televize, filmu atd.
Krásný je dle některých mladý člověk, má napjatou pleť, štíhlé tělo (většinou), vlasy a jasný pohled v očích.
Starý člověk také může být svým způsobem krásný, zvláště pokud o sebe dbá, nenosí umaštěné obnošené věci zatímco skříně jsou plné sice ne zvláště moderních ale téměř nenošených věcí které možná nikdy nevezme na sebe s výjimkou toho co se dává do truhly v poslední fázi existence.
Krása není jen vzhled člověka, lze ji akceptovat i na ostatní živé tvory, přírodní jevy, rostliny, krajinu, pohyb vln moře a jiné. Krásné může být mluvené slovo ve verších, próze, obraz, fotografie nebo grafický list.
To co je pro jednoho krásné, může být pro druhého mazanina, kýč , při posuzování může mít vliv i duševno, neboť v krásné lidské schránce se může skrývat prázdno v duši, omezenost a další nectnosti.
Pohled do zrcadla každému může napovědět, jsi krásný , ale to lahodí i narcisům, lepší je krásu ověřit z pohledu druhých.Je třeba o sebe elementárně dbát jak v oblečení, hygieně , péči o vzhled, chrup.
Není třeba zoufat pokud moje postava není jako ze žurnálu, můžu být dobrý partner, otec, dědeček, učitel a vůbec užitečný pro sebe i druhé.

Normálnost

5. června 2012 v 14:00 | František
Normálnost
Ještě,že nepíšu maturitní písemku z češtiny, to by můj text dostal nějaký proškolený blb a pátral co to vlastně je , pokud bych se trochu odchýlil od tematu nebo se jen prostě nelíbil, dostal bych špatné hodnocení a maturita by byla v háji.
Já maturoval v roce 1966 a takové nenormálnosti jsem byl tenkrát ušetřen, spíše nás doháněl pravopis, užívání čárek a podobně.Pak řekněte ,že je to teď normální, stav normálnosti, já to vidímjako kyberšikanu na maturantech, k čemu jim bude v dalším životě to,že se podřídili nějakému hloupému předpisu a organizaci jež se přiživuje na školství . Tam, kde jde o vyčíslitelné a bodovatelné výskedky je centrální jednotné zadání možná přínosem, slohové práce by měly být hodnoceny na škole, žáků, by samozřejmě mělo být předem vyloženo co je úvaha, komentář, fejeton atd.
Normálnost je jako jiné subjektivní pojem, to co pro jednoho je normální je pro druhého extrém, výstřelek, nenormalita.Nutno se odrazit od nějakého pevného bodu, báze a říci , to je základ, to je vzor, to je správné. Normálnost není možné docílit přetvářkou, falší, napodobováním nějakého vzoru, měl by to být soubor pravidel, zvyklostí a úkonů prováděných v každodením životě, základem by měla být dobrá výchova (v mém případě na křesťanských hodnotách), respekt k druhým, úcta k stáří (i zde to nelze generalizovat, určitě nebudu mít úctu k starci který před lety jako příslušník STB nebo milicí škodil druhým).
Normálnost není možné přesně zakotvit , neexistují standardy pro různé kategorie, věkové, národnostní, vzdělanostní apod.Normální člověk vědomně neškodí druhým, nepomlouvá , nedonáší, nepíš dehonestující podání na druhé, vzdává úctu ženám (opět lze hledat výjimky kdy to nemusí platit). Normální člověk se převážně živí prací, nekrade, nevraždí, zakladá rodinu, stará se o ni, vychovává potomky, raduje se i smutní, miluje i nenávidí, prostě žije .