dojem z výletu

6. května 2018 v 20:47 | František
Jen krátce , dojmy z výletu do Veličky a Krakova
autobusový výlet s CK Kalousek, jako senior jsem to měl od dětí k svátku
Bývalé solné doly Velička (Veliczka) - nic pro klaustrofoby a ty co jim vadí schody a to velmi- dolů je to 380 schodů , dřvěné se zábradlím do 107m , pak ještě dolů či nahoru v rámci proihlídky dalších asi 120 schodů,nahoru výtahem zřejmě původním hornickým , takže žádný luxus
Sůl se tam do různých puklin a prostor dostala z moře které později v dávnověku ustoupilo , těžba jednotlivé sloje a prostory soli zbavila a je tam prý na 300km různých chodeb a prostor, prohlídka běžná má asi 3km , některéhlavěn v spodním deváteém a patře a okrajové jsou nepřístupné až rizikové a vstup zahrazen
Prohlídky jedině s průbvodcem (kyní).mají hornický oděv a každý vyfasuje komunikátor a nastaví si kanál průvodce a pak jej slyší při výkladu , běžně v češtině ne (snad tam kdosi česky taky mluví ale to je na objednávku a za značný příplatek), jinak polsky .německy a hlavně anglicky
Kromě běžné prohídky existuje i možnost za větší peníze si objednat odbornou s odborným průvodce , ovšem v hornickém oděvu s přilbou a botami , bez seniorů a viditelně málo pohyblivých osob - ti pak jdou i do běžně nepřístupných míst ,mimo uzavírek
Je ta v těch větších prostorách silná náboženská tématika , kaple , sochy a oltáře ze soli, sůl většinou není zcela bílá ale zbarvená dle místa , tam co byla ta křišťálově bílá (královská), to šlo na panovnické dvory jako vzácnost
Rubání bylo ukončeno zhruba před deseti lety , nějakou dobu ještě těžili slané vody z hlubin ale vzhledem k bezpečnosti toho museli nechat aby nenarušili statiku
Je tam i v městečku sanatorium ,kde se dá objednat a odtud vozí pacienty (i dolů výtahem) do zvláštní komory kde tráví hodiny inhalací (něco jako solná jeskyně -tam ale jste 45 minut a tady chodí na tři hodiny ráno a tři hodiny odpoledne ).
Dole je i restaurace , je tam možné koupit suvenýry ze soli (pozor za to samé dáte nahoře ve stánku polovinu toho co v dole v podzemí)
Krakov (Krakow), krásné město, dominuje hrad Wawel (královský) ,je nad řekou Vislou , v areálu krásná katedrála a tam pohřbena řada významných osobností , vstup zdarma, do vlastního hradu se platí vstup , několik okruhů , je tam i dračí sluje (jeskyně pod hradem)
Město řada památek, kostelů, klášterů , krásné hlavní náměstí s zajímavavým domem tržnicí dole a radnicí a dslšími prostory nahoře , dole je tržnice kde jsou mraky stánků zlatníků. hopdně tam prodávají věci z jantaru , ceny nemírné pro důchodce.
V městě jezdí tramvaje , pro turisty kočáry s koňmi a kočí (většinou dámy ) v kroji , nebo něco jako motorové drožky asi na elektriku , kryté jen shora pro 4-6 osob
Na Visle výletní lodi , dle ceny i délka plavby , je to ale lacinější než v Praze
Kdo se chce lacino a dobře najíst , pod hradem je tržnice a řada otevřených kuchyní , prostě ukážete co chcete, zaplatíte a jíte u stolu a vidíte jak to vaří , já měl za našich asi 80 Kč obrovitý zelný závitek , nové brambory, salát , výhoda na vše vidíte, prostě ukážete co s čím a je to bez oficialit restarací kde za to samé dáte i dvojnásobek
 

Když zavřu oči

16. dubna 2018 v 19:43 | František
Milostivá paní ,zavřete oči, odcházím-kdo by nezna tento citát z filmu s Oldřichem Novým.
Ovšem ,pojem zavřít oči není univerzální , zavřít prakticky oči můžete jen někdy (na křesle, na dece na trávníku , na posteli), zavřít oči v automobilu , při chůzi nebo jídle ,byasi nedopadlo nejlépe.
Když zavřete oči ,můžete snít , ale k tomu aby jste mohli snít ,musíte mít něco fantazie a rozhledu , ten kdo má jen základní životní ptřeby , bude snít leda o nějaké žvanci nebo sexu , případně o lahvi něčeho alkoholického
Jsou i tací kteří se spokojí s laciným krabicákem a slušným místem někde ve sklepě kde je teplo.
Když takto přemýšlíte, zkuste si představit co asi může po zavření očí vnímat nevidomý , jestli je to vše stejné jako dříve nebo se něco mění- nejsem znalec ale asi bude rozdíl mezio těmi kteří jsou nevidomí od narození a těmi kteří o zrak přišli v pozdějším věku.
Ono vůbec snění je něco co Vám může pomoci v době kdy se nedaří , můžete si vysnít hezký dům, krásnou a milou (milující) ženu, pevé zdraví do podzdního věku a dále....-
Je i zvláštní druh krátkodobých snílků (asi tam také patřím) kteří sladce sní o výše uvedeném do doby než zjistí ,že zase nic pořádného nevyhráli ,leda nějakou čudlu s kterou svět nezboří.
Aby své snění více zhmotnili , mohou si hledat v katalogu nějaké cestovky nebo nabídce realitní firmy , například na domy na Jadranu- co to je něco přes týden u moře, ale mít vlastní domek u moře , lodičku a jezdit na ryby a jako penzista tam trávit celou sezónu, to by bylo , pak bych si mohl lehnout nalehátko , zavřít oči a poslouchat šumění moře , citit tu vůni a snít . (Nepochopím jak někdo může u moře se spokojit s třetí řadou od konce na velepláži, cítit leda nějaké opalovací krémy a poslouchat brebentění těch kolem, já chci klid , odstup od lidí , moře chci slyšet ,vidět a cítit .
Co ještě těm s chatrným zdravím mohu doporučit , ráno si přivstat (dost) a posedět s otevřenými ústy a dýchat vzduch od moře minimálně půl hodiny a více , máte to místo draze placené solné jeskyně a ty oči můžete zavřít

Energie

18. února 2018 v 19:03 | František
Energie- tady by asi v zadání mělo být určeno o jakou energii se má jednat , jestli o tu elektrickou, atomovou , geotermální nebo o životní energii .
Vyberu si tu životní (živočišnou).O někom se říká ,že má energie na rozdávání , může to být pravda ,nebo jen snaha vybičovat vnější projevy tak aby jste stále vypadali nejlépe, měli dobrou náladu,životní optimismus a vůli k rozhodování.
Kupodivu příděl energie , tedy její vnější podoba nezáleží ani tak na věku a pohlaví, známe lidi kteří tak nějak existují , nechají se unášet davem a nějaké vybočení , snaha dělat něco jinak a možná i lépe , jim vadí nebo toho nejsou schopni.
Energií se dá taky celkem dobře mrhat nadarmo, co asi je za život když někdo po pracovním dnu se rovnou staví v hospodě, vydržítam dvě hodiny, vypije svá dvě pivka a vyslechne stále stejné prázdné řeči ,někdy i na téma jak někdy byylo lépe a rohlík byl za 30 haléřů.Ten de je završen šlofíkem na gauči a možná i seriálem co už běží celá leta a k tomu lahváč rozlůévaný do druhy populární sklenky od hořčice. Ostatní nechám Vaší fantazii ale zázraky se nestávají.
A druhý den to samé.
Mne třeba velice nabíjí vnoučata, nebydlí s námi ale ten den (většinou sobota) je plný vzruchu , ty starší už tak nějak nemusíte hlídat, ale když je mezi nimi junior 1,5 roku který jak se říká neposedí a neustále má tendenci něco provádět , stačí chvilka a máte po zemi rozloženy pudinkové prášky (naštěstí uzavřené sáčky) , nebo přerovnaný botník- tedy přesněji boty venku na zemi . jak by bylo ideální mít velký dům a tam mít hernu kde by se mohli vydovádět a celý úklid by se soustředil jen tam a ne pomalu všude , to jsem si myslel ,že zavřít dveře nakliku pomůže , běda, když se takový tvor postaví na židličku nebo plastový náklaďák, na kliku dosáhne a otevře si.
Je škoda ,že tady u nás (Pardubicko) není zima , tedy taková aby zamrzl rybník ,napadl sníh atd.
Nakonec ještě o jednom způsobu nabytí energie i když nevím, viděl jsem kdysi film Akumulátor a tak kdykoliv jdeme do lesa, tak v místě kde jsou velké duby se je snažíme obejmout a chvíli se přitisknout a čekat , není to měřitelné , třeba funguje placebo efekt nebo jen víra která tě uzdraví.
 


Žít svůj život

5. února 2018 v 15:43 | František
Žít svůj život, ono se to řekne
ale my ten život ýiojeme a nic jiného nám asi nezbývá , málokdy se stane ,že by se najednou stalo něco co by nás vykolejilo a poslalo na jinou dráhu.Zvláště když máte po sedmdesátce jako já , tedy důchodce profesionál.
Myslet si ,že se lednové přidání k důchodu (prý průměr 500 Kč na důchodce) projeví tak ,že bych chodil na bifteky z argentinského hovězího ,vyměnil šatník a objednal něco all inclusive do Karibiku, by bylo úsměvné.Jen se vyrovnává příjem vůči různým zdražením a to hlavně potravin, my senioři už moc nové věci nekupujeme a s těmi zájezdy je to tak ,že mnohdy by na to i peníze mohly být ale stav partnera nebo partnerky na nějakou cestu autobusem už nestačí a ty letecké zájezdy jsou o dost dražší.
Patřím k těm kteří si naivně myslí ,že něco vyhrají v loterii (sportka, eurojackpot, korunka) a nastaví něco vzdušných zámků před dnem tahu, co by se koupilo, nový dům v ČR, lázně , dům u moře a trávit tam čas od června do září atd. ovšem v okamžiku zveřejnění tahu se to všechno sesype jako domek z karet , jsou tací kteří si řeknou ,už nikdy a jiní (já) kteří věří tomu ,že to příště vyjde.
Pak by opravdu se ten život pozměnil , určitě bych chtěl dům s veškerým pohodlím a možností celoročního púlavání v krytém bazénu, upravenou zahradu a zřejmě i vzhledem k věku i někoho kdo by nám se vším pomáhal, zkrátka placené pomocníky a to včetně řízení auta.
Žít svůj život je někdy možné přirovnat k tomu kdy stojíte všichni na perónu nějakého nádraží a tam je řada vlaků , jedni jdou do railjetů byznys klass a druzí do motoráčku do Horní Dolní
je otázka jestli se dá přestoupit , říci , do toho vlaku nepatřím,mám na víc a tady je moje místo- odpověď ponechám na případných čtěnářích tohoto blogu

Koho volit

23. ledna 2018 v 18:02 | František
Koho volit
pochopitelně nikomu nic nenařizuji ani mu nebudu vyčítat pokud zvolí druhého kandidáta
rp mne ale je jediná alternativa pan profesor Drahoš
Důvody: nebude rozdělovat společnost, nemá tendence přikládnět se k Rusku ,historicky patřčíme na Západ a od Ruska cítím jen nebezpoečí expanze a snahy obnovit bývalé vazby z doby komuniosmu
Pan profesor Drahoš je také zdravotně fit a určitě by se nepokoušel o zahranioční politiku v rozporu s názorem vlády

přání

29. prosince 2017 v 17:59 | František
Přání k Novému roku
přeji všem kteří pravidelně a poctivě do blogu přispívají, vše nejlepší v Novém roce 2018
musím se trchu kát , chodím sem málo a to jsem v důchodu , ale nějak nestíhám , měl jsem (zčásti ještě mám) menší kalamitu v lese v místě bydliště a druhém na chalupě, ten vítr neměl přijít , sice mám doma dřevo na další rok ale raději bych aby ty stromy zůstaly a dále rostly . takže na obou těch místech mne bylo možné vidět s pilkou a sluchátky na uších jak to co spadlo , řežu a chystám k odvozu (jinak by si to odvezli zloději).
Taky už je za námi Štědrý den , doufám ,že jste dostali hojné dary , já kromě těch obvyklých i jeden trochu netradiční sekyrku Fiskars na zpracování toho dřeva (tedy větší typ)
Tak ať se daří , opatrně s alkoholem , je to přeci metla lidstva
František

volby 2017

18. října 2017 v 18:29 | František
Volby 2017
Omlouvám se za svoji dělší nepřítomnost , nějak nestíhám, to u těch co šli do důchodu aměli by mít realtivně kupu času ,je obvyklé.
Navíc se angažuji v přípravě voleb , nekandiduji ,jen se snažím pomáhat své straně KDU ČSL
Takže ,kdo má vztah k církvím a nemusí levici a populisty , volte kandidátku č. 24 ve Vašem kraji
Ozvu se po volbách, už je to jen pár dnů
zdravím

strach z neznámého

2. července 2017 v 21:10 | František
omlouvám se , pro časovou zaneprázdněnost se nemohu nějak k psaní blogů dostat
Strach z neznámého .
chtěl bych napsat poněkud zvláští varietu strachu a to strach ze stárnutí , toho co bude za rok, dva, pět a nikdo neví kdy se naplní jeho životní pouť , a já letos dovršil sedmdesát let a to už je dost pro také zvláštní téma.
kkaždý má nějaký život, nějaký okruh známých ,žije v rodině, má třeba ještě nějaké plány, toto chce udělat, tam se podívat ,to opravit, ten spor vyřešit. A to vše co jsem uvedl je limitován nejen časem který nám ten nahoře přisoudil , ale i tím v jakém budeme stavu , ono znal jsem lidi kteří během roku v důsledku nemoci nebo úrazu se dostali do stavu že byli rádi ,že jsou rádi, žádné výlety, procházky, jen tak po domku nebo bytu.
Další limitující faktor pro mnohé seniory kromě zdravotního stavu ,jsou peníze, pro někoho je důchod vstupenka na hranu existence , po zaplacení bydlení a ostatních nákladů ,jim toho moc nezbude,jistou výhodou jsou ti kteří vastní dům se zahrádkou ,horší je to u bytů ve vlastnictví a nejhorší u nájemních bytů.
Setkal jsem se ale s jistou starší dámou která stále naříká,jak je na tom špatně , ale na otázka k čemu potřebuje třípokojový byt s garáží na dobré adrese když je sama, nemá auto a v garáži kterou by mohla pronajímat , má nějaké staré krámy s kterými se nemůže rozloučit.Asi je těžké se loučit s některými přeměty, jež připomínají minulost,a to ,že možná jednou dvakrát za rok tam přespí dcera která žije na Slovensku a zbytek roku je z bytu využita jen část.
Někteří senioři mají také strach z toho ,jak se zachovají jejich děti , jestli se je nebudou snažit nějak finančně zatěžovat- proč o tom mluvím , bohužel mnoho důchodců se dostalo do problémů ,někdy až končících exekucí po tom co dali dětem peníze které záskai z půjčky a tu pak nejsou schopni splácet.
A poslední strach u dvojice je z toho ,že ten druhý odejde dříve a ono někdy i tento fakt může zcela změnit situaci , tam,kde ze dvou důchodů se dalo nějak vyjít , najednou to nestačí , nebo ten jeden byl na tom relativně lépe a tomu druhému pomáhal . jsou i kuriózní situace kdy jeden je duševně v pořádku ale tělo mu moc neslouží , ten druhý na oplátce má tělo v pořádku ale s myšlením je to horší a oba dohromady jsou soběstační , odchod jednoho je pak katastrofa a pokud to rodina nebo nějaká charita nepodchytí , může to skončit i tragicky.

Hranice normálnosti

9. května 2017 v 11:30 | František
Hranice normálnosti - příhodný titulek vzhledem k současné turbulentní politické situaci , co včera bylo normální ,je dnes už nenormální a obráceně.
Ponechme politiku politikům a vrhněme se na chování lidí .
Normální si myslí o sobě i ten který je hrubě nenormální , lidem totiž chybí jakési vnitřní zrcadlo, to skleněné ukáže jen tvář , člvěk by potřeboval odstup , pohled z výšky nebo ze strany .
Uvedu pár příkladů , jedete vlakem , tam matka s dítětem , matka si čte a dítě ve své rozvernosti Vás očutává botičkami přes uličku - to je čiperný chlapeček by někdo řekl, jenomže tan očutávaný tomu nějak nechce rozumnět,co má asi dělat , být hrubý, zařvat nebo trpět , může se tak sebrat a postát si na chodbě nebo zkusit jiné kupé kde zase můžete natrefit na někoho který má zcela jiné představy o osobí hygieně, údržbě a čištění chrupu , k tom se živí , mlaská a vůbec.
kdo z výše popsaného příběhu je normální a kdo to přehání , je příliš úzkoprsý, nemá pochopení pro dětskou duši a tak bych mohl přidat pár odstavců.
Další , jsem z vesnice - proč ne odtud , doba kdy ráno začínalo masovým kokrháním kohoutů je pryč, kohout je pravděpodobně považován za zbytečného a tak nekokrhají.
Místo toho vím o jedinci který zřejmě pod heslem, ranní ptáče dál doskáče buzen netrpěnlivostí , mezi šestou sedmou zapne cirkulárku a řeže a řeže, kolika decibely obšťastní sousedy nevím ale k probuzení to stačí (jsem v důchodu). Naštěstí i to se vyřešilo , asi topí plynem, cirkulárku ale jistě někde má schovanou a tak jednoho rána....
Byl jsem dnes tak trochu na cestách a pozoruji lidi ve vztahu k téměř letnímu počasí , někdo má vrchní bundu do pasu a vyhrnuté rukávy , někdo kratší kalhoty ale někdo m
á málem zimník a čepici jako by se od severu s na bílém koni hnali ledoví muži (snad nás už ty mrazíky potrápily až , až..)
Z různých důvodů nemám rád takzvané kapucáře , zvlášte tu sortu která si pod kapuci bere ještě kšiltovku , a to prosím nemluvím o setkání ve fujavici, mrazu až praští ale třeba dnes, je ten člověk normální , hraje si nějakou pózu nebo se jen opičí po někom zřejmě stejně ne(normálním)Tak nějak jak je vidím cítím nebezpečí anonymity k páchání něčeho zlého,a jako pravičák v tom vidím i jakési levicové anrchisty či co.
O tom co si myslet o tom kdo si na sebe vzme něco co připomíná nějakého vagabunda , jednou jsem takovou pochodující figuru ověšenou podivnou směsicí hader upozornil na to ,že má rozvázané tkaničky u bot a ,že si dá na ústa- ono se to prý nosí, a co až bude in rozepnutý poklopec nebo ....nechci domýšlet.
Normální je podle mne pracovat , jak nás velebníček učil...v potu tváře ,chléb svůj dobývati budeš , a ejehle máme tady sortu těch kteří si myslí pravý opak - viz písnička máš-li kapičku štěstí, někdo to za tebe udělá
kdo je tedy normální , teen ,kdo pracuje aby uživil svoji rodinu, odváděl daně a sloužil všem nebo ten který zná jen cestu na pracovní nebo sociální úřad, nebo sice pracuje ale načerno , zvláštní medaili by si zasložili experti kteří si jen tak vyrážejí jako pendleři k sousedům makat a nějaké ty dávkyv ČR se taky hodí ,ne...A přitom by stačilo zvést řádné databáze pracujících , každý aby byl vybaven elektronickou praconí knížkou a hned by se vidělo kdo ,kde a jak pracuje nebo je na dávkách.
A takhle by se dalo pokračovat , nebudu se v této fázi pouště do duševních chorob, nejsem znalec a tam už pro laiky rozdíly rozpoznat je nemožné.

Teď mám slovo já

15. dubna 2017 v 20:16 | František
Teď mám slovo já
V podstatě to můžeme říci každý , je jen otázka jestli nás někdo bude poslouchat , to těžko můžeme nařídit obecně, snad jen když promlouvý šéf k podřízeným je poslech téměř nutností a mít na uších sluchátka je prohřešek který Vás může přijít draho.
Když už se tak vehementně hlásíte o slovo a chcete upoutat něčí pozornost , měli by jste mít v hlavě nebo na papíře cosi co má hlavu apatu , mluví ke konkrétní věci a tady něco na způsob s opisnými zbytečnostmi , plkání o ničem, asi nikoho nezaujme.
Někdo dokáže mluvit spatra a dlouho, někdo si připraví body a některá fakta a zbytek doplní vlastním textem , jiný to musí mít slovo od slova do poslední tečky.
Mistrům mluveného slova se říká rétor, je i možné se zapsat do podobných kurzů , něbo to používají firmy nebo politické strany v rámci školení jako druh výuky.
Říkalo se ,že zločinec Hitler si pověstné projevy předem zkoušel před zrcadlem , hledal míst ,kde zvýšit hlas, dělat gesta .
Jiný klasik s handicapem slabého hlasu zase tak dlouho deklamoval před nějakým vodopádem až jeho hlas zesílil a mohl mluvit spatra před davem i v době kdy nějaké mikrofony a pdobné vymoženosti byly ve hvězdách.
Na závěr uvedu případ mnohých mužů kteří třeba jako manažeři řídí firmy , ovšem po vstupu do domácnosti to výše uvedené platí pro jejich manželky , milenky nebo u mamánků i matinky.
Ovšem ,každý svého štěstí , strůjce a nebo kdo chce kam , pomozte mu tam.Jinak ale věřím ,že většinou se o slovo dokáží manželé podělit , dojít k shodě a rozumně vycházet.

Kam dál